ZAHRADA JAKO VEŘEJNÝ PROSTOR: Ohlédnutí za přednáškou

# krajinářská architektura, veřejný prostor, zahrada, zeleň

Vloženo04. 01. 2015

Text Správce systému

Ve čtvrtek 13. 11. 2014 proběhla další přednáška z cyklu Pěstuj prostor, která podruhé v tomto roce otevřela diskusi o zahradách a zeleni ve městě. Ukázala význam zahrad v minulosti i jejich historický vývoj, představila dnes přístupné zahrady v Plzni i aplikaci soudobé krajinářské architektury na intimní či „zahrazené“ vegetační plochy v Praze a dalších městech.

Hosty přednášky, která se tradičně konala v plzeňském Domě hudby, byly tři krajinářské architektky, z nichž dnes každá působí v jiné roli, sdílí ale společný zájem o zeleň kolem nás a o vytváření míst pro odpočinek, relaxaci nebo sportovní aktivity.

 

 

Jako první host vystoupila Lucie Tlustá z Národního památkového ústavu, která se specializuje na památky zahradního umění. Jak název napovídá, zahrady vznikly jako místa zahrazená, nepřístupná všem, privátní. Zahrad se (nejen) v historické Plzni vyskytovalo mnoho druhů, od ovocných a zeleninových záhonů přes ovocné sady až po reprezentační prostory. První okrasné zahrady se snažili lidé vyobrazit a připodobnit Rajské krajině, některé z nich byly velkolepé až monstrózní, byla v nich zasazena vodní díla a další zkrášlující prvky. Další „intimní“ zelení ve středověkém městě pak byly rajské dvory, klášterní zahrady, hřbitovní i špitální zahrady. Jako reprezentativní městská zahrada sloužily od poloviny 19. stol. v Plzni okružní sady. V 19. a 20. století pak přibyla další kultivovaná zeleň sloužící veřejnosti – arboreta a botanické zahrady, promenády, aleje, lázeňské zahrady. Významnou roli v té době začaly hrát okrašlovací spolky, za jejich asistence byly zakládány i rozsáhlé parky. Dle Lucie Tlusté se může zahrada stát veřejným prostorem jak svým založením, tak svým vývojem. To dává naději na využití některých dnes nepřístupných historických zelených ploch pro širokou veřejnost.

Druhým hostem byla Hana Hrdličková, vedoucí oddělení urbanistické zeleně Správy veřejného statku města Plzně. Ze své funkce iniciuje obnovu plzeňských parků a zahrad. Hana Hrdličková ukázala proměny, které proběhly za jejího působení ve funkci, a to zejména v sadovém okruhu historického jádra, v Mlýnské strouze, Borském parku, parku Potoční, na Mikulášském náměstí, v Lochotínském parku, na Homolce nebo na ostrůvku v Křimicích. Představila i oblíbenou Luftovu zahradu a vzorovou úpravu vnitrobloku Hrádecká na Doubravce, dále pak probíhající přestavbu teras u DJKT a již více než 10 let plánovaný park U Ježíška.

Třetím hostem byla známá krajinářská architektka Martina Forejtová z pražského atelieru a05. Po krátkém exkurzu do historie zahrad, požadavků dnešních klientů i ukázek ze zahraničí představila výběr ze svých realizací. Z rekonstrukce vnitrobloku U Svobodárny na Praze 9 je patrné, že prostor musí být koncipován zejména s ohledem na přání lidí, pro které je určen. Obyvatelé vnitrobloku se o tuto zahradu s láskou starají, udržují ji a jsou ohleduplní nejenom ke svému prostředí ale i k sobě samotným. Projekt Alfa rezidence na Praze 3 je zase specifický především developerským způsobem vzniku a inovativním i praktickým využitím každého zákoutí zahrady. Výrazný byl i další projekt – zahrada Králův Dvůr v Počaplech. Zahrada je sice soukromou parcelou u rodinného domu, přesto je bez jakéhokoliv oplocení. Je krásným příkladem, kdy osvícenost investora, schopnost architekta i vhodná konfigurace terénu mohou bourat staré zažité stereotypy a nevzhledné zdi a výsledek pak vizuálně poslouží široké veřejnosti. Přednášku Martina Forejtová zakončila ukázkami proměn „nemíst“ ve veřejném prostoru – malých zbytků zeleně, jakým může být pás trávníku mezi chodníkem a silnicí nebo plácek uprostřed křižovatky.

V závěrečné diskuzi jsme mluvili hlavně o tom, jak se aktivně zapojit do procesu rozhodování o zeleni a o dění ve veřejném prostoru. Jako občané máme velkou moc rozhodovací procesy i některé výsledky ovlivnit. Řada dotazů se také týkala aktuálních plzeňských proměn – např. vyasfaltování rekreační stezky u Boleveckých rybníků nebo investice do parkoviště pod mostem Generála Pattona v místě bývalé Tuschnerovou zahrady. Pochvalně byly přednášejícími i hosty zmíněny popularizační akce jako Víkend otevřených zahrad. Diskuse proběhla i o kvalitě realizovaných projektů: nedílnou součástí úspěšné realizace zahrady je kvalita návrhu a jeho provedení. Stavba zahrady se řídí stejnými zákony jako stavba domu, je proto nutné prověřit si, zda je krajinářský architekt autorizován a zda má stavební firma příslušná oprávnění, což není vždy samozřejmostí.

 

Text: Monika Škublová, Šárka Lorencová, Marek Sivák