Mohou architekti a architektky čelit „umělé inteligenci“?
# architektonické večery, architektura, Architektura a virtuální prostor, Michal Šourek, Miloš Florián, přednáška, umělá inteligence
Vloženo20. 06. 2025
Text Markéta Hossingerová
Závěrečná přednáška čtyřdílného cyklu Architektura a virtuální prostor se soustředila na otázku, jak digitální nástroje a umělá inteligence proměňují architektonické navrhování. Vystoupili doc. Miloš Florián z Fakulty architektury ČVUT a prof. Michal Šourek z Fakulty stavební ČVUT, kteří nabídli dva odlišné pohledy na vztah mezi výpočetními systémy a lidskou tvůrčí činností. Přednáška se uskutečnila 7. května 2025 na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU.
V úvodním příspěvku představil Miloš Florián vývoj a aplikace výpočetního navrhování v architektuře včetně algoritmických procesů, simulací a umělé inteligence. Na příkladech ze své pedagogické i výzkumné praxe ukázal, jak mohou algoritmy navrhovat stavební struktury, optimalizovat prostředí a automatizovat procesy, které dříve vyžadovaly kreativní zásah architekta. Poukázal na zrychlující se automatizaci stavebního sektoru, kde se podle něj běžná developerská architektura stále více přibližuje opakovatelné výrobě.
Ve svém vystoupení vyslovil skepsi nad tím, zda v tomto prostředí zůstane pro architekty smysluplná role. Upozornil, že „to je v podstatě ideální, aby to navrhoval stroj. Ty věci se zautomatizují a bude to mnohem rychlejší a efektivnější.“ A dodal, že pokud architekti a architektky budou držet tradiční role, jejich pozice zanikne. Vyjádřil tak obavu, kam může vést naprostá racionalizace a optimalizace návrhových procesů.
Michal Šourek naopak obhajoval filozofickou a kulturní podstatu architektury, která se podle něj nedá nahradit algoritmem. Ve svém příspěvku upozornil, že architektura není jen proces konstrukce, ale způsob lidského pobývání ve světě – ve smyslu Heideggerova pojetí „bydlení“. Technologii proto vymezil jako nástroj, který ovšem nemůže zaručit kvalitu: „Bydlení je vlastní člověku, který navrhuje. Stroj může navržené konstruovat, ale nemůže tvořit to, co má duchovní hodnotu.“ Zdůraznil, že architektura potřebuje v první řadě tvůrce, nikoliv jen operátory datových modelů.
Představil výukovou platformu DESVIX jako otevřené virtuální prostředí pro navrhování a komunikaci architektonických projektů. Platforma umožňuje sdílení návrhů ve formě „virtuálních dvojčat“ – tedy modelů, které lze procházet, diskutovat a upravovat v reálném čase. Podle Šourka u studentů práce s touto platformou podporuje kritické myšlení, efektivní spolupráci a orientaci v prostorových vztazích, včetně porozumění měřítku a širšímu kontextu.
V závěrečné diskusi oba řečníci doplnili informace ke svým projektům a ve zkratce znovu konfrontovali své rozdílné postoje. Zatímco Florián nabídl analytickou reflexi vývoje, která může vést až k eliminaci lidské role v běžném plánování, Šourek apeloval na zachování „tvůrčího ducha“ a odpovědnosti architekta jako autora kulturního a životního prostředí. Oba tak přispěli k naplnění potřeby kriticky promýšlet vztah mezi člověkem a nástrojem v éře radikálních technologických změn.
