Kreativita a výpočetní metody rozšiřují možnosti architektonické práce
# architektonické večery, Architektura a virtuální prostor, Lukáš Kurilla, přednášky, Shota Tsikoliya, umělá inteligence
Vloženo14. 06. 2025
Text Markéta Hossingerová
Třetí přednáška cyklu Architektura a virtuální prostor, která se uskutečnila 24. dubna 2025 na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, se věnovala výpočetnímu navrhování, digitálním nástrojům a proměně architektonické práce. Doc. Shota Tsikoliya (UMPRUM) a Lukáš Kurilla (ARCHIP / FA ČVUT) představili svoji výzkumnou a pedagogickou činnost na pomezí architektury, algoritmického designu a umělé inteligence. Přednáška nabídla především konkrétní příklady současných přístupů – od digitální fabrikace až po využití neuronových sítí při návrhu konstrukcí.
Shota Tsikoliya ve své přednášce „Architektura nové přírody – mezi materialitou, fabrikací a datovým prostorem“ zdůraznil, že výpočetní metody dnes zásadně mění způsob, jakým architekti navrhují a chápou svou profesi. Svoji přednášku pojal jako vizuální přehlídku projektů svého ateliéru, svých kolegů, studentů i absolventů. Představil tzv. clay house nebo návrhy autobusové zastávky – výstupy, které kombinují algoritmické myšlení, digitální fabrikaci a citlivý vztah k materiálům. Ve všech projektech se objevuje směřování k tomu, co Tsikoliya označuje jako architekturu nové přírody – prostředí, která jsou uměle vytvořená člověkem, ale jsou komplexní, dynamická a schopná reakce podobně jako skutečné přírodní systémy.
Shota Tsikoliya se zaměřil také na práci s materiály – zejména s keramickou hlínou, u níž vyzdvihl tisíciletou kontinuitu a rozsáhlé znalosti, na které je možné navazovat i dnes. Vedle výzkumu materiálového chování se v závěru věnoval i otázce kontroly a transparentnosti v algoritmickém navrhování, když zdůraznil význam porozumění nástrojům, které architekt používá, a také otázce míry tvůrčí svobody.
Lukáš Kurilla navázal přednáškou s názvem „Od kreslení k algoritmu: Jak výpočetní myšlení mění proces navrhování“. Představil koncept výpočetního (computational) myšlení jako základní rámec současného architektonického návrhu. Zdůraznil, že cílem není naučit se pracovat s konkrétními programy, ale osvojit si způsob uvažování, který se dá uplatnit napříč médii a nástroji. Výpočetní myšlení podle něj nabízí širší škálu možností a umožňuje architektovi přesněji formulovat otázky i cíle návrhu. Tvorba se tak posouvá od intuitivního rozhodování k promyšlenému nastavování parametrů, které lze dál kombinovat, testovat a upravovat. Kurilla popsal, jak digitální nástroje dnes vstupují do fáze generování návrhů, kontroly proveditelnosti i prezentace.
V další části přednášky Lukáš Kurilla představil konkrétní příklady, jak lze výpočetní nástroje využít v praxi. Popsal například použití neuronové sítě, kterou autoři naučili generovat půdorysy na základě vstupních tvarových podkladů a sady existujících řešení. Tento model dokázal pracovat s různými variantami a přizpůsobovat výstup podle zpětné vazby uživatele. Jako klíčové pojmy Lukáš označil parametry, adaptabilitu a systémovou logiku, čili nastavování pravidel pro tvary, velikosti nebo vztahy mezi prvky. Zdůraznil, že architekt se s pomocí digitálních nástrojů nevyhýbá složitosti, ale hledá způsoby, jak ji systematizovat. Hovořil také o spolupráci s kolegy a kolegyněmi ze zahraničí a o důležitosti začlenění specialistů na digitální design do návrhového týmu od počátku. V závěru pak také doporučil vzdělávací iniciativu CodingARCH, jejímž cílem je vnášet výpočetní myšlení do každodenní praxe architektů.
