Kyberprostor a obrazy měst v kyberpunku
# architektonické večery, Architektura a virtuální prostor, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara, kyberprostor, přednáška
Vloženo01. 05. 2025
Text Markéta Hossingerová
První přednáška letošního cyklu „Architektura a virtuální prostor“ otevřela téma kyberprostoru – fenoménu, který má za sebou překvapivě dlouhou a proměnlivou historii. Na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni přednášeli ve středu 27. března dva vysokoškolští pedagogové a badatelé v oblasti médií a kultury: doc. Jakub Macek z Masarykovy univerzity a doc. Martin Charvát z Metropolitní univerzity Praha.
Jakub Macek ve svém příspěvku s názvem „Kyberprostor: Stručná historie starého neologismu“ sledoval vývoj pojmu kyberprostor od jeho prvních výskytů až po současnost. Upozornil, že poprvé se termín „cyberspace“ objevil už v šedesátých letech 20. století, a to zcela mimo sféru digitálních technologií – v díle dánské výtvarnice Susanny a architekta Carstena Hoffa, kteří takto označovali městský veřejný prostor jako prostor manipulace a interakce.
Do širšího povědomí se pojem dostal díky literatuře – zejména prostřednictvím Williama Gibsona a jeho slavného románu „Neuromancer“, který zásadně změnil naše chápání digitálních světů. Macek však zdůraznil, „že kyberprostor není pouze literární fikcí ani technologickým termínem, ale společenským konstruktem, který vypovídá o proměnách vztahu mezi člověkem, prostorem a technologiemi.“ Macek kyberprostor představuje jako množství sociálních arén, do kterých vstupujeme a kde se odehrávají technologicky zprostředkované interakce.
Na Mackovu teoreticko-historickou přednášku navázal Martin Charvát s příspěvkem „Město, kyberpunk, kyberprostor“. Zaměřil se na obrazy města v kyberpunkové fikci – žánru, který reflektuje úzké propojení mezi technologiemi, korporacemi a městským prostředím. Po příkladech z populární kultury se zaměřil na klíčové dílo „Blade Runner“ z roku 1982, tedy film, který zobrazuje dystopickou vizi města, kde se prolínají prvky virtuální a každodenní reality.
Charvát upozornil na kombinaci dystopických a utopických prvků v kyberpunové kultuře. Technologie v těchto příbězích slouží jak slabým, tak silným hráčům, což vytváří napětí mezi mocí a bezmocí. Zaměřil se také na motiv ztráty hranice mezi fyzickým a virtuálním světem, což je zásadní prvek nejen ve snímku „Blade Runner“, ale i v jeho pokračování „Blade Runner 2049“. V tomto filmu se postavy potýkají s otázkami identity a lidskosti, což odráží obavy z technologického pokroku a jeho dopadu na lidské vztahy. Nakonec Charvát nahlédl i na vizualizaci kyberpunkového městského prostoru: dominantními motivy jsou vertikalita města, temnota, násilí, neonová světla a míchání kultur. „Kyberpunkové město je neobyvatelné. Je to struktura, kde není radno se potulovat – místo, kde se mísí násilí, závislost, hackeři a ztracená naděje,“ popsal Charvát estetiku i ideologii těchto fikčních světů, kde ti, kdo bydlí výš, mají větší šanci na blahobyt.
V následující diskusi byla dále formulována proměna vnímání kyberprostoru od utopických vizí, které slibovaly osvobození od fyzických omezení, k dystopickým scénářům, které varují před ztrátou autenticity a identity. Debata se rozvinula i směrem k sociálním sítím, kde se lidé snaží vytvářet idealizované obrazy sebe sama, a k obavám o ztrátu soukromí. Jakub Macek v závěrečné diskusi zdůraznil, že virtuální prostor, tedy kyberprostor, má stejně reálné důsledky pro naše životy jako fyzický prostor. Upozornil, že se o online prostory musíme starat se stejnou péčí a odpovědností, jakou věnujeme fyzickým prostorům, protože nedostatečná péče o online prostředí má negativní dopady na politický a veřejný prostor. Podobně jako se fyzická města mohou stát nefunkčními, pokud se o ně nestaráme, i virtuální prostory, jako jsou sociální média, mohou prohlubovat rozdělování společnosti.
