Také díky architektům Poláškovi, Fuchsovi nebo Pořískovi se Brno proměnilo v moderní metropoli
# architektonické večery, Brno, Filip Kyrc, historie, Lucie Valdhansová, moderní architektura, přednáška, urbanismus, Utváření města
Vloženo30. 12. 2024
Text Markéta Hossingerová
Třetí díl přednáškové série „Utváření města“ , uskutečněný 4. prosince v Semlerově rezidenci v Plzni, se zaměřil na Brno a jeho transformaci v moderní metropoli v období mezi oběma světovými válkami. Historici architektury Lucie Valdhansová a Filip Kyrc, kurátoři Oddělení dějin architektury Muzea města Brna, ve své přednášce podrobně představili urbanistický, architektonický a společenský vývoj města od 19. století.
Nejprve rozvedli společensko-kulturní kontext: politické změny, industrializaci a národnostní pnutí. Lucie Valdhansová připomněla historické milníky, které přispěly k významu Brna jako zemského města. Zmínila například přesun zemských desek z Olomouce do Brna během třicetileté války, což položilo základy politického a kulturního vzestupu města. Následně v 19. století došlo k masivní industrializaci, kterou podpořila také stavba první parostrojní železnice – Severní dráhy císaře Ferdinanda. „Bez industrializace by se Brno nestalo městem textilních továren a těžkého průmyslu,“ poznamenal Filip Kyrc.
Urbanistický rozvoj Brna začal bouráním barokních hradeb a vybudováním okružní třídy po vzoru vídeňské Ringstraße, podél níž vznikly nové veřejné stavby. Současně bylo důležité, že docházelo ke spojování okolních katastrálních území, což podporovalo expanzi města. Vznik tzv. Velkého Brna v roce 1919 se stal klíčovým okamžikem, který měl zajistit české většině městského obyvatelstva rozhodující hlas ve správě města. K Brnu bylo připojeno 24 okolních obcí, což zvýšilo počet obyvatel na 220 tisíc. „Byl to především politický krok, který proměnil národnostní složení obyvatelstva,“ vysvětlila Valdhansová.
Poměry v nové republice vedly i ke změně architektonického stylu. Architektura se stala symbolem modernity a demokratických hodnot. A právě v tomto období působila v Brně řada mladých architektů – například Bohuslav Fuchs, Josef Polášek či Jindřich Kumpošt –, kteří významně ovlivnili podobu města.
Architektonický rozvoj meziválečného Brna začal stavbou reprezentativních budov pro množství veřejných institucí. Zemský dům III, navržený Karlem Náhůnkem, kombinoval podle Lucie Valdhansové prvky národního stylu a art deco, a symbolizoval tak přechod k modernímu „státnímu“ slohu. Vznikaly rovněž polyfunkční domy kombinující obchodní, kancelářské a obytné prostory. Do tradiční uliční zástavby odvážně vstoupil hotel Pasáž od Bohuslava Fuchse. U Moravské agrární banky využili architekti Bohuslav Fuchs a Ernst Wiesner moderní zavěšenou fasádu.
Soudobou sakrální architekturu reprezentoval například Husův sbor od Jana Víška nebo funkcionalistická synagoga Agudas Achim od Otto Eislera. V roce 1925 bylo vypsáno zadání na stavbu krematoria, které navrhli Bohuslav Fuchs a Josef Polášek pro místo na Ústředním hřbitově. Stavba sloužila všem vyznáním a zdůrazňovala demokratický charakter nové republiky.
Školským stavbám a rozvoji vzdělávání věnovala mladá republika značnou pozornost. Mezi klíčové projekty v Brně patřila Masarykova obecná škola chlapecká a dívčí od Mojmíra Kyselky, oceněná na mezinárodní výstavě v Paříži. Další významnou stavbou byl Domov Elišky Machové, v jehož projektu Fuchs využil v Brně poprvé tzv. holandskou konstrukci s velkými prosklenými plochami. Tentýž architekt navrhl i sídlo Dětského domova Dagmar, a to bez nároku na honorář.
Architekti Oskar Poříska s Josefem Poláškem navrhli rozsáhlý komplex sociálních a zdravotnických staveb v Brně-Bohunicích. Součástí areálu byl moderní starobinec nebo dezinfekční ústav. Hygienu občané města udržovali ve vnitřních i venkovních lázních od Bohuslava Fuchse, které nabízely koupele i sluneční terasy. Stavbami s léčebnými a pečujícím programem demonstrovala nová republika důraz kladený na zdravý životní styl. Z podobného důvodu – kvůli zvýšení kvality života v Brně – vybudovalo město řadu sportovišť včetně stadionů a tělocvičen.
Expanze města zahrnovala také velké projekty družstevní a městské bytové výstavby, stavbu nových tramvajových tratí, nádraží a mostů. Nepřehlédnutelnou investicí se stalo brněnské výstaviště, které sloužilo jako centrum obchodních a průmyslových výstav a zároveň reprezentovalo hospodářský potenciál města.
Závěrečná diskuse po přednášce se věnovala tomu, jestli – a jak – lze aplikovat meziválečné urbanistické principy na současné Brno. Otázky mířily na udržitelné plánování, obnovu sociální infrastruktury a ochranu architektonického dědictví. „Moderní Brno výrazně těží z odvahy a vize tehdejších architektů, kteří dokázali inovovat město respektujícím způsobem,“ uzavřel Filip Kyrc.
