Vize Tomáše Bati zhmotňovali ve Zlíně architekti František Lydie Gahura a Vladimír Karfík
# architektonické večery, David Valůšek, František Lydie Gahura, přednáška, Tomáš Baťa, Utváření města, Vladimír Karfík, Zlín, Zlínský architektonický manuál
Vloženo09. 12. 2024
Text Markéta Hossingerová
Ve druhém díle podzimního přednáškového a diskusního cyklu „Utváření města“ vystoupil historik David Valůšek, ředitel Státního oblastního archivu ve Zlíně. Ve své přednášce přiblížil proměnu Zlína od nepříliš rozvinutého městečka k průmyslovému centru evropského významu. Vysvětlil, jaký vliv na rozvoj města měla firma Baťa, jak se do jeho vzhledu promítla inspirace americkým stylem řízení a v čem tkvěl tamní inovativní urbanismus.
Na přelomu 19. a 20. století byl Zlín zapadlým městem bez infrastruktury a průmyslového potenciálu. „Příjezd do Zlína znamenal seskočit z vlaku do moře bláta,“ popsal Valůšek atmosféru tehdejšího zlínského nádraží prostřednictvím autentických vzpomínek Lydie Gahurové. Místní radnice se snažila o modernizaci, ale město tížily dluhy spojené s výstavbou první měšťanské školy. Z hlediska urbanismu byl Zlín v této době středověkým městem s dominujícím náměstím a zámeckým parkem. „Historické centrum Zlína dnes téměř neexistuje. Přežilo jen několik budov – zámek a kostel,“ upřesnil Valůšek.
Zásadní obrat nastal v roce 1894, kdy Tomáš Baťa se svými sourozenci založil ve Zlíně obuvnickou živnost. Baťa se však nespokojil s lokálním podnikáním a v roce 1905 vycestoval do USA, kde čerpal inspiraci pro svůj podnik. „V Americe Baťa pochopil, že klíčem k úspěchu jsou masová výroba a efektivita práce,“ zdůraznil Valůšek. Baťa začal uplatňovat zásady pásové výroby, rozdělil pracovní proces na jednoduché úkony a zaměřil se na sériovou výrobu levných bot. Tato strategie přivedla do Zlína pracovní sílu z celého regionu, což výrazně měnilo dosavadní demografii města.
Během první světové války získala firma Baťa zakázky na lehkou vojenskou obuv. Na konci války pracovalo ve Zlíně kolem 8 000 dělníků, zatímco město mělo jen 3 000 obyvatel. Tato expanze způsobila značné problémy, protože Zlín neměl infrastrukturu pro takový příliv lidí. Pracovníci přespávali v provizorních podmínkách, což se Baťa rozhodl řešit budováním ubytovacích kolonií. Své zaměstnance navíc o všem informoval prostřednictvím firemních novin.
Po válce se Baťa soustředil na rozšíření svého vlivu nejen v podnikání, ale i v městské správě. V roce 1923 vstoupil do obecních voleb, stal se starostou a začal formovat moderní Zlín. Kladl důraz na propojení práce a volného času. Kromě továrních hal a ubytovacích kapacit vytvářel i síť kulturních a sportovních zařízení a podporoval vzdělávání zaměstnanců. Jeho filozofie „kolektivně pracovat a individuálně žít“ formovala nejen životní styl dělníků, ale i podobu města.
Mladý architekt František Lydie Gahura, podle jehož projektu se v letech 1923–1924 postavila nová zlínská radnice, navrhl typické obytné čtvrti s baťovskými domky. Firma zavedla modulární konstrukce, které umožnily rychlou výstavbu továren, škol, obchodů a dalších budov. „Železobetonové skeletové konstrukce převzaté z Ameriky daly Zlínu jeho charakteristický vzhled,“ řekl Valůšek a odkázal na Zlínský architektonický manuál (ZAM), který podrobně mapuje architekturu města.
Tomáš Baťa tragicky zahynul 12. července 1932 při letecké havárii. Na jeho počest vznikl ve Zlíně impozantní pomník, který navrhl architekt František Lydie Gahura. Monument, známý jako Památník Tomáše Bati, se stal symbolem Baťovy vize a připomínkou jeho zásluh o rozvoj města. Po smrti Tomáše Bati převzal řízení firmy jeho bratr Jan Antonín Baťa.
V průběhu třicátých let se Zlín stal symbolem moderního průmyslového města. Kromě obytných čtvrtí vznikaly dominantní veřejné stavby na náměstí Práce (kino, hotel, tržnice) nebo zlínský mrakodrap v továrním areálu. „Administrativní budova č. 21 byla tehdy druhou nejvyšší budovou v Evropě a nabízela nejmodernější technologie – klimatizaci, rychlovýtahy i slavný výtah-kancelář,“ vyzdvihl Valůšek realizaci architekta Vladimíra Karfíka z let 1936–1938.
Po skončení druhé světové války prošel Zlín dramatickými změnami. Jan Antonín Baťa musel odejít do exilu. Firmu převzal stát a město v roce 1949 přejmenovali komunisté na Gottwaldov. „Baťovská éra skončila, ale její odkaz zůstal pevně zakotven v urbanistické podobě města,“ zakončil Valůšek. A přestože politické změny omezily podnikatelskou svobodu, Zlín zůstal významným průmyslovým centrem, kde se výroba obuvi a další průmyslové aktivity rozvíjely v socialistickém prostředí.
Během následné diskuse se publikum zajímalo mimo jiné o to, jak lze Baťovy principy aplikovat na současné problémy měst. Valůšek připomněl Baťovu schopnost skloubit podnikání s městským rozvojem a zdůraznil, že právě toto propojení ekonomických, sociálních a urbanistických faktorů může představovat inspiraci i pro dnešní dobu.
