Klíčovou roli při utváření Hradce Králové coby města v zeleni sehrál urbanista Zákrejs a starosta Ulrich
# architektonické večery, historie, Hradec Králové, Jan Kotěra, Josef Gočár, Ladislav Jackson, moderní architektura, přednáška, urbanismus, Utváření města, Vladimír Zákrejs
Vloženo29. 11. 2024
Text Markéta Hossingerová
Podzimní přednáškový a diskusní cyklus s názvem „Utváření města“, který se zaměřuje na detailní vykreslení meziválečného urbanistického vývoje několika vybraných českých měst, zahájil historik umění a architektury Ladislav Jackson, vysokoškolský pedagog a autor řady odborných publikací. Přednáška Vzestup a pád Hradce Králové: Město v zeleni se uskutečnila ve čtvrtek 7. listopadu v sále Semlerovy rezidence Západočeské galerie v Plzni.
Jak v úvodu podotkl tamější rodák Ladislav Jackson, Hradec Králové je právem nazýván „městem v zeleni“, a to díky promyšlené urbanistické koncepci s parky a veřejnými zelenými plochami. Tento typický charakter města se začal utvářet na přelomu 19. a 20. století, kdy se Hradec vymanil z hradeb josefínské pevnosti, která po celých 100 let představovala v jeho rozvoji překážku – její ochranné pásmo omezovalo jakékoliv stavební aktivity. Situace se změnila v roce 1895, kdy vojenské pozemky odkoupilo vedení města a přikročilo k bourání pevnosti. Tento okamžik odstartoval éru intenzivního rozvoje, který zahrnoval nejen stavbu obytných čtvrtí, ale také tvorbu veřejné zeleně.
Od soutoku Labe a Orlice se táhnou zelené pásy, kterými je možné pohybovat se okolo středu města. Tento koncept byl z velké části inspirován prací zahradního architekta Františka Thomayera, který do města přenesl principy francouzských i anglických parků. Klíčovou rolí parků bylo nejen zlepšení kvality života, ale také podpora urbanistické struktury města. Politickou stabilitu a kontinuitu zajistili starostové z řad Mladočechů, především František Ulrich, který vedl město neuvěřitelných 34 let. „Právě Ulrich měl klíčovou roli při příchodu architektů jako byl Jan Kotěra nebo Josef Gočár, kteří vtiskli městu nezaměnitelnou podobu,“ objasnil Jackson.
Konzervativní Jan Kotěra, jeden z nejvýznamnějších architektů působících v Hradci Králové, přinesl do města své působivé stylové pojetí s principy moderní architektury. Přispěl řadou nezaměnitelných solitérních staveb jako je okresní dům nebo muzeum. Kotěra věřil, že architektura by měla sloužit nejen estetickým, ale také praktickým potřebám obyvatel. Jeho přístup inspiroval celou generaci architektů, včetně jeho následovníka Josefa Gočára, a významně ovlivnil urbanistickou koncepci města.
Klíčovou roli při utváření moderní urbanistické podoby Hradce Králové sehrál ovšem archtiekt a urbanista Vladimír Zákrejs, autor regulačního plánu města z roku 1909. Zákrejs byl velkým zastáncem konceptu zahradních měst Ebenezera Howarda a prosazoval vytvoření propojeného systému komunikací a zelených ploch. Zákrejs vynikal systematičností a metodičností a svůj přístup k územnímu plánování promýšlel do nejmenších detailů. Součástí jeho regulačního plánu byly také seznamy budov, které architekt vymezil jako kulturní památky. „A zejména druhý seznam vypovídá o tom, že Vladimír Zákrejs – člen Klubu Za starou Prahu – považoval právě i soudobé stavby Jana Kotěry za kulturní památky, pokud splňovaly určité kvality, “ připomněl Jackson Zákrejsův přístup k otázce památkové péče.
Koncept Velkého Hradce byl vizionářským plánem, který měl spojit Hradec Králové s okolními obcemi do jedné integrované metropole. Vladimír Zákrejs, hlavní autor tohoto plánu, prosazoval myšlenku tří dopravních okruhů a propojení města s okolní krajinou prostřednictvím systému komunikací a zelených koridorů. „Velký Hradec měl být nejen administrativním a kulturním centrem, ale také příkladem moderního urbanismu, který propojuje přírodu a městskou infrastrukturu,“ shrnul Jacskon. Tento projekt ovšem vedl mimo jiné k ostrému konfliktu s Josefem Gočárem, který se po smrti Jana Kotěry stal nejvýraznější architektonickou osobností utvářející Hradec Králové ve dvacátých a třicátých letech. Gočár obohatil město o nové prvky funkcionalismu – navrhl v tomto duchu významné budovy škol i sakrální stavby.
„V období plánování Velkého Hradce ve druhé polovině dvacátých let měl Josef Gočár na starosti vnitřní město, zatímco Zákrejs pracoval na připojení okolních obcí,“ popsal Gočárovu prvotní spolupráci s hlavním městským urbanistou Zákrejsem Jackson. V letech 1930–1931 však Gočár připravil vlastní verzi plánu Velkého Hradce, a tím se rozhořel několikaletý právní spor mezi Gočárem a Zákrejsem. Ačkoliv byl konflikt později urovnán, zanechal hlubokou stopu na profesním vztahu obou architektů, oba aktéry značně vyčerpal, a ovlivnil i další vývoj města.
Jackson se dále věnoval roli dalšího významného aktéra vývoje města, kterým se ve třicátých letech stala Spořitelna královéhradecká. Nejen že investovala do reprezentativní budovy spojené s galerií, kterou navrhl Josef Gočár, ale plánovala financovat i rozsáhlou asanaci částí historického centra města. Takové plány však přinášely značné kontroverze, a nakonec se, i vzhledem k začátku druhé světové války, neuskutečnily. Během války se stavěly především dělnické čtvrti a předměstí s činžovními domy a nájemními vilami. Realizovalo se také letiště.
V závěru přednášky Ladislav Jackson představil stěžejní momenty nebo ideje rozvoje města z poválečné doby – sídliště, která řešila bytovou situaci, a regulační plán z roku 1960. V té době vznikla také zástavba na okraji přilehlých lesů – například Všesportovní stadion nebo Dům seniorů. Rozvoj města v dalších desetiletích se však zásadám podporujícím kvality bydlení v zeleni tolik nepřizpůsobuje, což Jackson považuje za ztrátu původního směru.
Závěrečná debata se zaměřila na reflexi přínosů a chyb v urbanistickém rozvoji Hradce Králové. Diskutovalo se o tom, jak město čelí současným výzvám: regulaci vizuálního prostředí, která by sjednocovala veřejný prostor, tlaku na rozšiřování infrastruktury nebo potřebě zachovat kvalitu života a kulturní hodnoty ve městě.
