Proměně českého školství může napomáhat i architektura školních budov
# architektura, diskuse, EDUin, Miroslav Hřebecký, Ondřej Píhrt, přednáška, škola, SOA architekti, Učit se architekturou?, vzdělávání, ZŠ Amos Psáry
Vloženo23. 12. 2023
Text Markéta Hossingerová
Podzimní přednášková a diskusní série Učit se architekturou? rozvíjela téma architektury školních budov a prostředí pro vzdělávání dětí a mládeže. Na rozdíl od výstav a prohlídek spojených s festivalem Den architektury se cyklus zaměřil výhradně na současnost. Diskutovaly se podmínky, za jakých dnes školské stavby vznikají, stejně jako jejich žádoucí podoba, která by korespondovala s moderním vzděláváním 21. století. V úvodním díle cyklu vystoupili se svými příspěvky Miroslav Hřebecký, programový ředitel informačního portálu EDUin, a architekt Ondřej Píhrt z ateliéru SOA architekti. Přednáška se uskutečnila 24. října v aule budovy Vyšší odborné školy Plzni, původně sídla Vyšší hospodářské školy.
Miroslav Hřebecký představil proměnu českého školství, které podle něj nutně musí reagovat na celospolečenský, vědecký a technologický vývoj světa. Na konkrétních případech pak naznačil, jak této proměně může architektura vycházet vstříc. Nutný předpoklad pečlivého plánování nové školy vyjádřil Hřebecký úvodní tezí: „škola je nejdražší koníček obce“. Proto je podle něho nutné, aby obce věnovaly pozornost demografickému vývoji, a využívaly pak možnosti architektury komplexně – aby například umožnily části školy zpřístupnit i v odpoledních a večerních hodinách, případně v budoucnu některé její části adaptovat na odlišnou funkci.
Následně se Hřebecký věnoval jednotlivým částem školní budovy. Zdůraznil pojem well-being, o kterém se v poslední době ve školním prostředí debatuje a který souvisí se subjektivně pociťovanou pohodou a duševním zdravím. Náladu tak podle Hřebeckého můžeme stimulovat již během samotného příchodu do školy: „Už jen orientace vstupu na východ umožňuje kráčet do školy se sluncem.“
Podle Hřebeckého se jako nejvhodnější dispozice školní budovy osvědčuje taková, která umožňuje klastrové uspořádání školy (tedy s klastry několika tříd se zázemím pro pedagogy). Tradiční představu o školní architektuře rozšířil Hřebecký o prostory, které v dosavadních školách nebyly zcela běžné. Hovořil například o školním poradenském pracovišti se školním psychologem nebo o hovorně pro konzultace s rodiči. Inovativní mobiliář představil Hřebecký hned na několika příkladech ze zahraničí. V závěru neopomenul reflektovat proměnu specializovaných vzdělávacích prostorů – knihovny a odborné vzdělávací laboratoře.
Architekt Ondřej Píhrt uvedl svůj příspěvek obecnou úvahou o povaze a vývoji vzdělávacího procesu a představením východisek, s nimiž k navrhování nové školní budovy přistupuje. Školu vnímá jako „místo, které ze své podstaty vyzývá k tomu, aby se stalo srdcem místní komunity“. To podle něho předpokládá alespoň částečnou otevřenost školy okolnímu prostředí.
Ve své prezentaci poté představil tři projekty školních budov, které zároveň ilustrovaly tři rozdílné přístupy. Základní škola Amos pro obce Psáry a Dolní Jirčany (2013–2019) se u nás stala ukázkovou novostavbou klastrové školy. Jednotlivé klastry sdílí společné prostory – v centrální části umístěná jídelna je zároveň aulou, kterou lze propojit s vedlejší tělocvičnou, aby vznikl divadelní prostor. „A nakonec došlo i na ten obecní bál,“ popisoval Píhrt život uvnitř školy po její realizaci.
Druhým představeným projektem je svazková škola ZŠ Lošbates, kde se Píhrtův ateliér stal partnerem autorů vítězného návrhu z veřejné soutěže – kanadských architektů Huberta Pelletiera, Yvesa de Fontenay a Valeria Sartoriho. Do třetice Ondřej Píhrt představil projekt školy v Brně, která má vzniknout na místě brownfieldu v rámci nově vznikající obytné čtvrti Nová Zbrojovka. Vzhledem k výměře pozemku a poloze v zastavěné oblasti se Píhrt se svým ateliérem rozhodl ve svém návrhu pro radikální prostupnost budovy, která je na úrovni ulice takřka veřejným prostorem, zatímco její střecha získává pobytovou funkci.
S Miroslavem Hřebeckým se Ondřej Píhrt shodl, že v současném Česku je možné postavit novou kvalitní školu pro 21. století. Obnáší to ovšem překonat nemalá úskalí, která Píhrt v závěru své prezentace shrnul, a která se v následné debatě nejvíce diskutovala. Během debaty se hovořilo o komplikovaném financování realizace nové školní budovy, v té souvislosti i o problematice tzv. svazkových škol, ale také o standardech školních budov a o hledání nových vizí.
