Západočeská galerie v lázních bude. Jak docílit co nejlepšího výsledku?
# adaptace, architektonické večery, Benjamin Fragner, diskuse, Hynek Gloser, Jan Soukup, Jaroslav Zeman, Josef Bernard, konverze, městské lázně, Ondřej Zatloukal, Petr Lešek, transformace města, Západočeská galerie
Vloženo25. 01. 2023
Text Markéta Hossingerová
V říjnu 2022 získal Plzeňský kraj památkově chráněnou budovu bývalých městských lázní na Denisově nábřeží a zveřejnil záměr adaptovat její prostory pro potřeby Západočeské galerie v Plzni a dalších krajských institucí. V reakci na to uspořádal spolek Pěstuj prostor ve čtvrtek 8. prosince v Moving Station veřejnou debatu, během níž respektovaní odborníci i zástupci kraje diskutovali o možnostech, přínosech a rizicích zamýšlené konverze. V otevřené části diskuse si slovo vzala i řada hostů z publika včetně zástupců Západočeské galerie.
V úvodu akce představil architekt Jan Soukup historii budovy a její současný stav. Jeho zkušenost s lázněmi vychází zejména z dlouhodobé spolupráce s jejím předchozím vlastníkem a z přípravy objemové studie, ve které ověřoval možnosti využití objektu pro Plzeňský kraj a jeho instituce. Stavba lázní se realizovala v letech 1928–1932 podle návrhu architekta Bedřicha Bendelmayera upraveného stavitelem Ladislavem Fialou. Novoklasicistní fasáda budovy skrývá železobetonový skelet, který umožňuje dostatečnou volnost i při navrhování konverze: „Prostor je členěný sloupy skeletu, ale jinak lze uvnitř vytvořit v podstatě cokoliv.“ V době svého vzniku nejmodernější lázně v republice ukončily svůj provoz v roce 1993. Předchozí vlastník hodlal budovu adaptovat na hotel s wellness zařízením, posléze na obytný komplex s dalšími prostory. K realizaci těchto záměrů však nedošlo. Mezitím budova sloužila jako paintballová aréna. V závěru své prezentace představil Jan Soukup výsledky zmíněné objemové studie. Z projektu zpracovávaného pro dřívějšího vlastníka zůstal v návrhu koncept multifunkčního sálu v bazénové hale. Prostory prvního až čtvrtého nadzemního podlaží by podle Soukupa mohly sloužit Západočeské galerii, poslední patro by pak mohly obsadit další krajské organizace.
Před začátkem vlastní diskuse promítl ještě iniciátor a moderátor akce Petr Klíma z pořádajícího spolku krátkou prezentaci několika příkladů podobných konverzí průmyslových a technických staveb pro účely kulturních institucí – pražské Zengerovy trafostanice (Kunsthalle Praha), ostravských jatek (městská galerie Plato) nebo Winternitzových Automatických mlýnů v Pardubicích, které budou sloužit pardubické městské i krajské galerii.
Diskusi zahájil náměstek hejtmana pro životní prostředí a regionální rozvoj Josef Bernard. Hovořil o hledání a získávání politické podpory v krajském zastupitelstvu pro vytvoření zázemí pro Západočeskou galerii, o aktuálním plánu postupu rekonstrukce lázní a o ambici dokončit stavbu v horizontu čtyř let.
Podnětný příspěvek do diskuse následně vnesl ředitel Muzea umění v Olomouci Ondřej Zatloukal. Zdůraznil, že kvalita architektonického zpracování sídel uměleckých institucí odráží kulturní úroveň celého státu. „Na architekta taková úloha klade vysoké nároky na umělecké zpracování budovy a zároveň na dodržení nejpřísnějších technologických parametrů.“ Zatloukal proto doporučil především nepodcenit přípravnou část a věnovat dostatek času na podrobné plánování rozvržení budovy, ve které je zapotřebí skloubit několik typů provozu. Varoval, že každá chyba se nevyhnutelně projeví ve fungování instituce.
Historik architektury a industriální archeolog Benjamin Fragner, který se jako zakladatel a vedoucí Výzkumného centra průmyslového dědictví FA ČVUT dlouhodobě zabývá možnostmi záchrany industriálních památek i jejich dalšího využití, upozornil na skutečnost, že samotná budova je objektem prezentace – čitelná by tedy měla být i její dramatická minulost. Podobně jako Ondřej Zatloukal vyjádřil nejistotu ohledně záměru využít budovu i pro další organizace vyjma galerie: „Funkce, kterou do konvertované budovy vkládáme, má být jasně definovaná, určující a identifikovatelná pro veřejnost.“
Josef Bernard v reakci na tyto příspěvky uvedl, že zmíněná upozornění vnímá, ale že nejsou v rozporu se zamýšlenou koncepcí budovy. Dále ujistil, že přípravná fáze nebude podceněná a kvalitní architektonické zpracování zajistí uspořádání soutěžního dialogu.
V návaznosti na to sdělil architekt a místopředseda České komory architektů Petr Lešek pohled profesní organizace na realizaci různých druhů soutěží. Podle Leška „příliš nezáleží na tom, jestli to bude klasická soutěž o návrh, nebo soutěžní dialog.“ Důležité je především kvalitně připravené zadání, účast odborné poroty a transparentnost celého procesu.
Z publika se pak ozvala žádost o vysvětlení principu soutěžního dialogu, na kterou se rozhodl odpovědět architekt Hynek Gloser, který je jediným jednatelem společnosti, která lázně vlastní a jejíž stoprocentní podíl Plzeňský kraj zakoupil. Gloser vysvětlil, že plánuje postupovat metodou Design & Build. K reakci vyzvaný Petr Lešek upozornil na některé její nevýhody a zapochyboval o její vhodnosti pro daný záměr: „V prostoru kontinentální Evropy si nevybavuji, že by byla tato metoda použita pro stavbu kulturní instituce.“ Z další výměny názorů Glosera a Leška bylo zřejmé, že každý zastává ve vztahu ke zmíněné metodě velmi odlišný postoj.
Nedávnou zkušenost s konverzí budovy bývalých lázní má město Liberec, odkud do Plzně na diskusi dorazil památkář Jaroslav Zeman. I v Liberci učinili z památkově chráněného objektu někdejších lázní nové sídlo krajské galerie. Zeman přiznal, že zpočátku měl proti záměru značné výhrady, ale s odstupem uznává, že to pomohlo nejen tamní galerii, ale i budově samotné. Doporučil však provedení stavebněhistorického průzkumu, „aby bylo zřejmé, kde jsou kvality budovy a aby nedošlo ke znehodnocení právě toho, co je příčinou její památkové ochrany.“
Do závěrečné části diskuse se zapojili se svými názory, obavami i přáními i lidé z publika. Kurátor Západočeské galerie Petr Jindra zdůraznil zanedbanost identifikace ZČG jako veřejné instituce ve veřejném prostoru města. Tento stav by podle něj nová reprezentativní budova mohla napravit. Dlouholetý městský zastupitel Petr Náhlík připomněl situaci v 90. letech minulého století – způsob, jakým lázně získaly od města soukromé subjekty, proměnu galerie ze státní instituce v krajskou i úvahy o galerijní novostavbě v lokalitě U Zvonu. Architekt Jan Toman apeloval na zainteresované krajské zastupitele, aby navázali velmi intenzivní dialog s galerií coby primárním uživatelem stavby. Podobně se vyjádřil i Roman Černík, umělecký ředitel ústavu Johan, který provozuje kulturní centrum Moving Station, jež vzniklo konverzí nádražní budovy: „Pokud bude galerie v lázních vznikat bez těsné spolupráce s danou institucí, tak budou mít její budoucí provozovatelé strašné problémy.“ Ředitel Západočeské galerie Roman Musil uvedl, že dialog o možnostech objektu lázní a potřebách galerie probíhá, ale je teprve na začátku.
V odpovědích na další dotazy Hynek Gloser a Josef Bernard znovu potvrdili a obhajovali víceúčelovost budovy lázní. Poslední otázka se týkala finanční stránky věci. Architekt Jaroslav Holler se zeptal, zda „jsme pevně odhodlaní dopřát galerii ty nejlepší možné prostory, a jsme tedy také připraveni zajistit odpovídající peníze? Ptám se, protože teď nemůže nikdo s jistotou vědět, zda se částka vyšplhá na 1,6 nebo 2,6 miliardy korun.“ Josef Bernard ubezpečil, že pevně stanovený rozpočet není předem dán, ovšem podrobnosti odmítl vzhledem k pokračujícím jednáním rozvádět. Ocenil podnětnou diskusi a spolu s Hynkem Gloserem přislíbil uspořádání dalších akcí, v jejichž průběhu by se mohla veřejnost seznamovat s plánovanými kroky adaptace a zpřístupnění budovy lázní.