PŘESAHY ARCHITEKTURY: navrhujeme podle hudebních partitur nebo biologických principů, říká Petr Hájek
# ad triangulum, anastomosis, architektonické večery, architektura, diskuse, experiment, Hájek, KCEV, LEA, přednášky, přesahy architektury, současná architektura, urbo kune, výzkum
Vloženo08. 07. 2017
Text Karolína Plášková, Petr Klíma
Dalším hostem přednáškového cyklu zaměřeného na přesahy současné architektury byl architekt, urbanista a teoretik Petr Hájek. Ten kromě architektonické praxe vlastním studiu Petr Hájek architekti působí jako vedoucí ateliérů na Fakultě architektury ČVUT v Praze a na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a věnuje se také architektonickému výzkumu. Na tyto tři hlavní pilíře jeho činnosti odkazovala i první část názvu jeho vystoupení – Ad triangulum. Svoji práci, zejména výzkumné a experimentální postupy a metody Hájek předvedl na příkladu několika realizovaných staveb i dvou velkých výstav, které byly výstupem náročných projektů jím vedených studentů.
Přednášku zahájil Petr Hájek ukázkou realizací, které vznikly ještě v době jeho spolupráce s Janem Šépkou a Tomášem Hradečným ve společném ateliéru HŠH architekti. Tyto tři výrazné osobnosti si při navrhování cíleně volily inspirace z oblastí mimo architekturu – například nové dláždění Jiřského nádvoří na Pražském hradě (1997–2002) se připodobnilo záplatovanému kabátu, předobrazem Arcidiecézního muzea Olomouc (2000–2006) byl tvar kosti. Na příkladu hudebního sálu olomouckého muzea Petr Hájek ukázal i význam, který dodnes přikládá akustice. Poznatky získané v Olomouci pak s kolegy uplatnili při přestavbě barokní jízdárny v Litomyšli na multifunkční sál (2007–2013).
Následně Petr Hájek představil projekty a realizace z doby fungování vlastního studia. U Krkonošského centra environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí (KCEV, 2011–2014) bylo největší výzvou řešení střechy, která evokuje topografii Krkonoš – tvoří ji několik zalomených ploch. Aby se tyto tvary propsaly i do podhledu v interiéru – a střešní plášť měl tedy všude stejnou tloušťku –, promítly se plochy a hrany na pomyslnou kulovou plochu o poloměru 30 m (střed koule je přibližným bodem ohniska promítání jednotlivých plošek). Pro Hájkův návrh rodinného domu Chameleon (2013–2014) byly určující kvality pozemku s řadou vzrostlých stromů. Právě k nim architekt orientoval jednotlivé prostory stavby, situované do geometrického těžiště parcely. Půdorys budovy tak dostal tvar nepravidelné šesticípé hvězdy. Každá místnost, umístěná v jiném rameni domu, má díky výhledu na „svůj“ strom vlastní atmosféru.
Jedním z posledních projektů ateliéru je přístavba Centra současného umění DOX v Praze (DOX+, 2017) s multifunkčním sálem s proměnnou scénickou technologií pro experimentální tanec, divadlo a další disciplíny, prostory pro soukromou architektonickou školu ARCHIP či Hájkovu Laboratoř Experimentální Architektury (LEA). I v tomto případě bylo podstatné kvalitní a flexibilní řešení akustiky a rovněž inspirační předobraz – měkká pohovka. Aby fasády domu připomínaly její charakteristickou strukturu a zároveň umožňovaly pohodlné sezení či opření, vyvinuli pro ně Hájek s kolegy nový materiál.
V další části přednášky se Petr Hájek zaměřil na svou činnost v akademickém prostředí. Vysvětlil, že odmítá navrhování na základě obvyklé stavební typologie a že u svých studentů podporuje především kreativní myšlení, pro něž je typické nehledat pro řešení daného zadání jediné správné řešení. Jeho žáci tak domy navrhují například s pomocí hudebních partitur či taneční choreografie. Inspirují se také v biologii. Například pro projekt „/anastomosis/“, v rámci něhož hledali ve městě paralely s lidským organismem – konkrétně propojení, na nichž jsou jednotlivé části organismu (města) závislé a v případě jejich přerušení začnou odumírat. Výsledky tohoto projektu byly prezentovány formou úspěšné výstavy v Centru současného umění DOX v Praze.
Dlouhodobým výzkumným projektem Hájkových studentů FA ČVUT a VŠVU v Bratislavě se stalo „Urbo Kune“ (v umělém jazyce esperanto Město spolu). Popud pro návrh utopického hlavního města Spojených států evropských v místě někdejšího zbraslavského kamenolomu vzešel od rakouského teoretika architektury českého původu Jana Tabora. Na projektu města, skládajícího se z téměř osmi desítek „membrán“, z nichž každá má svůj specifický účel, spolupracovali mj. se spisovatelem Milošem Urbanem. Ten vytvořil fiktivní příběh o městě ve formě „paralelního románu“ Urbo Kune, v němž experimentální město obohatil například o knihovnu.
V závěru přednášky i během navazující diskuse Petr Hájek hovořil ponejvíce o nových zobrazovacích metodách, které mají praktické uplatnění v architektuře – především o rozšířené a virtuální realitě. Ve spolupráci s dalšími výzkumnými institucemi v Londýně, Vídni a Bratislavě je Petr Hájek využívá i v některých svých projektech, kupříkladu při kontrole projektu technické infrastruktury dostavby DOXu. O jejím využití uvažuje i v případě návrhu pietní kaple Jana Nepomuckého u Karlova mostu v Praze, pro který jej nedávno oslovil známý pražský kavárník Ondřej Kobza. Přestože je podle Hájka technologie virtuální reality zatím víceméně v plenkách, má obrovský potenciál, a proto stojí za to se na jejím rozvoji podílet. Architekt nicméně poukázal i na hrozbu, která je s virtuální realitou spojená – možnost neomezně „rozšířit“ realitu života je vysoce návyková. Podle Hájka tak vzhledem k budoucímu masovému rozšíření bude muset být využití virtuální reality přísně regulováno.
——————————
Jarní cyklus přednášek a diskusí spolku Pěstuj prostor byl věnován současné české architektuře a jejím přesahům. Sérii připravili plzeňští architekti Petr Klíma a Šárka Lorencová ve spolupráci s dalšími členy spolku a za podpory města Plzně, Ministerstva kultury ČR a Nadace české architektury.