Ohlédnutí za Dnem architektury 2013 v Plzni

# Příspěvek bez tagů

Vloženo21. 01. 2014

První říjnový víkend proběhl v Plzni již třetí ročník festivalu u příležitosti Světového dne architektury, který na republikové úrovni připravuje občanské sdružení Kruh. A již potřetí za neutuchajícího zájmu Plzeňanů, kterých přišlo na nedělní architektonicko-urbanistickou vycházku, již tradiční těžiště programu plzeňského Dne architektury, jistě přes sto padesát. Během několikahodinové procházky měli možnost se zasvěcenými průvodci odhalovat vrstvy paměti historických čtvrtí Roudná a Lochotín.

/// fotografie z akce ke stažení ZDE ///

Nedělnímu programu však předcházely dvě sobotní akce. Tou první bylo dopolední komunitní setkání k projednání budoucí podoby veřejného prostoru v lokalitě Na Poříčí na samém okraji Roudné. Na komentovanou procházku s Janou Pechovou ze Správy veřejného statku města Plzně, autorkou studie úpravy lokality, navázala veřejná diskuse, během níž se mohli místní obyvatelé i širší veřejnost k předloženému návrhu vyjádřit. Tuto možnost využilo přes 30 návštěvníků, kteří vášnivě diskutovali o úpravě zeleně, trase stezek i vzniku nových parkovacích stání a samostatného parkoviště. Součástí akce, připravené Správou veřejného statku města Plzně, západočeskou pobočkou Centra pro komunitní práci a občanským sdružením k světu, byl také dětský program.

Odpolední část sobotního programu byla připravena ve spolupráci se Společností Jindřicha Chalupeckého a Západočeskou galerií v Plzni. Na místě U Zvonu, kde má v budoucnosti stát nová budova galerie, byla umístěna tzv. Stavebnice – instalace umělce Václava Magida, finalisty letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Právě v prostoru této konstrukce se uskutečnila veřejná debata věnovaná umění, architektuře a městskému životu. Na diskusi s Václavem Magidem, architektem Alešem Kubalíkem, Ondřejem Horákem ze Společnosti Jindřicha Chalupeckého, Pavlem Karousem, inicátorem projektu Vetřelci a volavky, a architektem Markem Sivákem z týmu Participace společnosti Plzeň 2015 navázala Magidova prezentace nazvaná Kontradikce vrací úder – Transcendentální fraška ve 12 dějstvích.

Nedělní vycházka, připravená ve spolupráci s plzeňskými architekty ze sdružení Škoda Plzně a Zapálení 02 i se zástupci Majáku Plzně, se členy místní komunity a roudenskými pamětníky, započala u domu U sv. Rocha. Strhující příspěvek o pohnuté historii tohoto domu na místě přednesl historik architektury Jan Anderle. Ten pak o několik chvil později shromážděným účastníkům procházky odkryl skutečnost, že dnešní Roudná byla původně obcí Malice, která své nové jméno před několika staletími převzala od několik kilometrů vzdálené tvrze Roudné. Dějinami Malic, resp. Roudné, posluchače provedla Vladimíra Nová, patřící k dlouhodobě nejaktivnějším zástupcům místní komunity. Následovala návštěva někdejšího Špirkova statku. Zde to byl pan Suchan, majitel budovy, který přispěl krátkým slovem o historii statku (t. č. penzionu). Další zastávkou početné skupiny lidí byl roudenský Spolkový dům, resp. sál v tomto domě, který zbudovala „Roudná sobě“.

Jedním z leitmotivů procházky byla tvorba nejvýznamnějšího regionálního architekta meziválečné éry Hanuše Zápala. První jeho stavbou na trase byl Zápalův vlastní činžovní dům. Díky mimořádné vstřícnosti majitele objektu i nájemníků bytu se účastníci vycházky mohli podívat i do bytu, který Zápal obýval do roku 1953. Po krátkém zastavení u roudenského Špejcharu, o jehož osudu pohovořila Vladimíra Nová, zavedli průvodci stopadesátihlavou skupinu architektonických fanoušků a zájemců o město do kostela Všech svatých a na přilehlý hřbitov. Zde se o výklad postarali členové skupiny Maják Plzně, jmenovitě Pavel Motejzík. O kostele samotném pak promluvil čelný představitel Spolku za starou Plzeň Josef Kabát. Následně účastníci vycházky došli do Zapomenuté zahrady u lochotínských kolejí a absolvovali zde komentovanou prohlídku, jež byla doučástí programu Slavností jablek, které zorganizovalo občanské sdružení ENVIC.

Poslední část procházky tvořil úsek s celkem třemi zastávkami. Tou první z nich byl dům s pamětní deskou, připomínající hrdinství parašutistů a Heydrichových atentátníků Kubiše a Gabčíka, stejně jako statečnost inspektora Krause a členů jeho rodiny, kteří parašutisty ukrývali. Tyto historické skutečnosti byly součástí příspěvku Pavla Denka, dalšího z aktivních členů roudenské komunity. Vycházka dále pokračovala na místo někdejší Klotzovy zahrady, o níž krátce pohovořil člen skupiny Maják Plzně Lukáš Mácha, aby skončila v Pavlovově pavilonu Lékařské fakulty UK – dalším díle architekta Hanuše Zápala.

I po tříhodinové vycházce se většina návštěvníků rozhodla zúčastnit dalších bodů programu. Tím prvním byla krátká přednáška Petra Domanického, kurátora Sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni a zápalovského odborníka, o díle Hanuše Zápala. Následně se na tomtéž místě, tedy v přednáškovém sále, ve spolupráci s distribuční společností Aerofilms uskutečnila projekce filmu Lidský rozměr. Snímek přibližuje práci a myšlenky vizionářského dánského urbanisty Jana Gehla a jeho kolegů, kteří již čtyřicet let pomáhají přetvářet města v různých koutech světa. Lidskému rozměru města, stejně jako tématům bytostně spjatým se současnou podobou a rozvojem Plzně, byla po projekci věnována diskuse koordinátora nedělní části programu DA architekta Petra Klímy s architektkou Lucií Stejskalovou, autorkou projektu Myslet město, zaměřeného na současné městské strategie.

Třídenní program, připravený pod hlavičkou programu Pěstuj prostor společnosti Plzeň 2015 a věnovaný architektuře a veřejnému prostoru v Plzni, zakončila v pondělí 7. října ve Frišově vile beseda Matka chrámu svatého Bartoloměje: Kostel Všech svatých a čtvrť Roudná. Hojně navštívená beseda s Josefem Kabátem a znalcem plzeňské historie Davidem Růžičkou byla součástí cyklu Za klenoty města, který připravil Maják Plzně.

Na závěr je třeba poděkovat všem zúčastněným – skupinám a organizacím: občanskému sdružení Kruh, Správě veřejného statku města Plzně, západočeské pobočce Centra pro komunitní práci, občanskému sdružení k světu, Společnosti Jindřicha Chalupeckého, Západočeské galerii v Plzni, skupině Maják Plzně, platformě Škoda Plzně i iniciativě Zapálení 02, sdružení ENVIC, společnosti Aerofilms a samozřejmě i Lékařské fakultě UK; stejně jako jednotlivcům: Janu Anderle, Vladimíře Nové, manželům Suchanovým, Josefu Kabátovi, Pavlu Denkovi, Petrovi Domanickému, Lucii Stejskalové, Davidu Růžičkovi, Josefu Vajskebrovi, Petru Vaisovi, Janě Holatové, Petru Klímovi, Marku Sivákovi a dalším. Velký dík patří i všem návštěvníkům vycházky. Jsme za jejich zájem o Plzeň, její historii, architekturu i městský prostor nesmírně rádi a budeme se jej snažit podporovat i do budoucna.

/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Ohlédnutí pořadatelů za celorepublikovým festivalem:

Již třetí ročník celorepublikového festivalu Den architektury zaznamenal rekordní návštěvnost a živý zájem o současnou architekturu mezi nejširším publikem. Festival proběhl u příležitosti Světového dne architektury, který letos připadl na pondělí 7. října.

Pořadatelé zařadili do letošního programu Dne architektury více než osm desítek akcí v padesáti osmi městech. Podle odhadů dorazilo celkem téměř čtyři tisíce lidí. Účastníci napříč generacemi – od studentů, rodičů s dětmi až po seniory – ocenili zejména autentický přístup průvodců – z velké části architektů mladé a střední generace. Pozitivní ohlasy však sklidily i dvanáctileté průvodkyně v Černošicích, které představily architekturu očima dětí.

Marcela Steinbachová, architektka a zakladatelka o.s. Kruh o letošním ročníku říká: „Mám radost, že se architektura konečně dostává do širšího společenského povědomí. Zdá se, že se veřejnost stává rovnoprávnými účastníky diskuse o tvorbě veřejného prostoru a že kvalitní architektura je cílem nás všech. Mimořádná účast procházek Dne architektury tento fakt potvrzuje. Doufáme, že i naše akce přispěje ke kvalitnějšímu zadávání veřejných zakázek nejen s ohledem na nejnižší cenu, ale převážně na nejvyšší kvalitu. Neb v prostředí obklopeném architekturou vyrůstáme a žijeme my všichni.“

Text: Petr Klíma.