NÁMĚSTÍ JAKO VEŘEJNÝ PROSTOR: Ohlédnutí za přednáškou
# architektura, náměstí, sociologie, veřejný prostor
Vloženo30. 12. 2014
Text Správce systému
Ve čtvrtek 16. 9. 2014 proběhla v plzeňském Domě hudby přednáška Pěstuj prostor, která otevřela diskusi o účelu a architektonické podobě náměstí i o způsobu užívání takto významného veřejného prostranství. Jak se mohou občané spolupodílet na tvorbě a fungování centra města? Pro jaké aktivity by se náměstí mělo využívat? Jak a proč komponovat do historického náměstí moderní prvky? Tyto i další otázky zodpovídali naši hosté – kulturní geograf Petr Gibas a architekti Jan Šépka a Ondřej Císler.
Jako první přednášející vystoupil kulturní geograf Petr Gibas, který se zabývá psychogeografií a socioekonomií bydlení. Představil nám náměstí jako exemplární veřejný městský prostor, nad kterým nemáme bezmeznou kontrolu a který není tak známý a ohraničený jako vlastní soukromý byt. Je to prostor nás všech, jeho historie a vývoj jsou dány společným vyjednáváním. Z pohledu kulturní geografie zde dochází k interakci, výměně informací, setkávání lidí, a je potřeba, aby sloužil jako místo pro všechny, místo, kde jsou si lidé rovni. Město a jeho centrum profitují z různorodosti lidí a charakterů, nemělo by proto vylučovat určité skupiny z užívání těchto prostranství. Součástí politických diskusí často bývají hesla o vyčištění, pacifikaci, vymezení a omezení veřejných prostorů města. V současné době se náměstí často radikálně přeměňují, dochází k jejich privatizaci. Náměstí jako veřejný prostor by mělo poskytovat podporu všem sociálním a zájmovým vrstvám společnosti, iniciativy pro jeho aktivaci by měly přicházet od uživatelů samotných.
Druhým hostem přednášky byl architekt Jan Šépka, který hovořil především o zkušenostech z navrhování a realizace Horního náměstí v Olomouci. „Prostor tohoto náměstí chápeme jako velký pokoj či salón s centrálně vsazenou radnicí, s kašnami a dlažbou jako vyspraveným kobercem na podlaze,“ říká architekt. Empaticky komponovaný prostor na první pohled nenabízí nic „nového“. Návrh místo architektonicky pročišťuje, obměňuje povrchy a městský mobiliář. Atmosféru historického náměstí dotvářejí moderní prvky navrhované téměř interiérově – lampa, lavička, haptický model města a další. Scénograficky laděné osvětlení se muselo vyrovnat s rozsáhlou kritikou, nakonec bylo realizováno kompromisní řešení. Celková realizace je ovšem více než zdařilá, náměstí obdrželo několik ocenění a obdiv odborné a nakonec i široké veřejnosti. Otázkou ale zůstává, kdo převezme péči nad oživováním Horního náměstí a systematickým pořádáním kulturních akcí.
Posledním přednášejícím byl architekt Ondřej Císler, který je v Plzni dobře známý díky svým kašnám na náměstí Republiky. Architekt Císler (již poněkolikáté) odvyprávěl celý příběh kašen a avizoval, že se na nějaký čas jedná o poslední přednášku, při které obhajuje formu, umístění, cenu a vůbec celý vznik těchto moderních monumentů. Přeje si, aby vznikl časový odstup pro následné posouzení a celkového zhodnocení projektu. V publiku se ovšem během přednášky, ale ani o několik týdnů dříve během komentovaných prohlídek plzeňského Dne architektury, nevyskytli výrazní odpůrci kašen. Řada dříve nesouhlasně naladěných návštěvníků přiznala postupný vývoj názoru. Druhým zajímavým příběhem byla proměna náměstí Na Santince v pražských Dejvicích, které je součástí prvorepublikové urbanistické koncepce Antonína Engla. Zde Císler postupně vystřídal roli občanského aktivisty, designéra nové budovy i architekta komponujícího veřejný prostor náměstí ve spolupráci s okolními obyvateli. Do třetice byl představen návrh z nedávno proběhlé soutěže na úpravu Malostranského náměstí, které se Císler účastnil jako soutěžící a architekt Šépka v roli porotce.
Závěrečná diskuse probíhala v pozitivním duchu. Vyplynulo z ní, že nejdůležitější je ve veřejném prostoru aktivní postoj samotných obyvatel města. Snahy architektů a zastupitelů mohou jen podpořit přání občanů a vytvořit vhodný prostor pro jejich aktivity, ale nemají trvalý účinek, pokud lidé sami nebudou prostor aktivně používat a zvelebovat.
Text: Šárka Lorencová, Monika Škublová
Editace: Karolína Plášková, Marek Sivák