Jak pracovat s tím, co už stojí? Slovenští GutGut ukazují, že konverze může vést dialog s minulostí
# architektonické večery, architektura, Architektura za čtyřmi hranicemi, bydlení, GutGut, konverze, Lukáš Kordík, přednáška, rekonstrukce, Simona Tothová, současná architektura, Štefan Polakovič
Vloženo02. 05. 2026
Text Radka Šámalová
První přednáška nového cyklu „Architektura za čtyřmi hranicemi“, který připravuje spolek Pěstuj prostor ve spolupráci se Západočeskou galerií v Plzni, představila tvorbu slovenského architektonického ateliéru vedeného Lukášem Kordíkem a Štefanem Polakovičem. V prostorách Semlerovy rezidence se posluchači 22. dubna 2026 seznámili s přístupem ateliéru, který se dlouhodobě věnuje rekonstrukcím, konverzím a transformacím
existujících staveb.
Architekti ve své přednášce zdůraznili, že jejich práce nespočívá v nahrazování starého novým, ale ve schopnosti vystopovat kvality původní stavby a přenést je do její další fáze jejího trvání. „Snažíme se číst kvality původní budovy a přenést její charakter do nové fáze života,“ zaznělo v přednášce. Tento princip ilustrovali na několika projektech z posledních let, které se liší měřítkem i funkcí, spojuje je však citlivý přístup k existujícím strukturám.
Konverze jako práce s charakterem stavby
Úvodem Lukáš Kordík představil základní východiska ateliéru. Každý projekt podle něj začíná snahou porozumět tomu, co danou stavbu utváří – zkoumá se konstrukce stavby, prostorové kvality i vztah k okolí. Namísto radikálních zásahů se architekti z GutGut snaží tyto složky rozpoznat, zachovat a dále rozvíjet.
Tento přístup se promítl například do projektu konverze bývalé ubytovny Jarabina v Bratislavě. Stavba z konce 70. let s ocelovou konstrukcí se nachází v prostředí bývalé postindustriální zóny podél rušné městské magistrály. Dlouho působila spíše nenápadně a zůstávala z velké části skrytá vůči svému okolí. Objekt byl navíc bariérový, se zapuštěným suterénem a uzavřeným betonovým dvorem, což dále posilovalo jeho izolovanost. Klíčovým krokem navržené transformace je proto jeho otevření směrem do ulice a vytvoření nového parteru, který z původně uzavřeného objektu učinil aktivní součást městského života.
Prosklená fasáda budovy navíc má fungovat jako jakýsi „displej“, který umožňuje nahlížet dovnitř a zároveň propojuje pracovní prostředí s okolím. Architekti navrhli přiznanou ocelovou konstrukci, která se stala důležitou součástí interiéru, a původní dispozici byla nahradili flexibilním uspořádáním, jež podporuje spolupráci i proměnlivost pracovních týmů.
Otevřít uzavřený areál městu
Jako druhý prezentoval Lukáš Kordík návrh konverze bývalého areálu komunálních služeb na Bazové ulici v Bratislavě. Uzavřený brownfield tvořený čtyřmi halami s charakteristickými střešními světlíky, který dlouhodobě fungoval jako technické zázemí města, se má proměnit v otevřený a veřejně přístupný prostor.
Zásadním tématem projektu se stala prostupnost. „Důležité bylo areál otevřít a propojit ho s městem,“ uvedl Kordík. Architekti navrhli nové průchody – vnitřní pasáž a venkovní „uličku“ – které propojují dosud izolovaný areál s okolní strukturou města. Tím se z původně neprůchodného území nacházející se v blízkosti historického centra stává součást každodenního pohybu.
Velkorysé haly si přitom zachovávají svůj charakter. Namísto plošného zaplnění autoři do interiéru vložili menší objemy – takzvané „vstavky“, které poskytují technické zázemí a dělí prostor na otevřené a intimnější části. Důležitou roli hraje také světlo přiváděné střešními světlíky a přiznaná nosná konstrukce, která zůstává viditelným nositelem identity stavby. Součástí návrhu je i integrace uměleckého díla přímo do fasády. Autoři zde pracují s motivem „zviditelnění neviditelného“ – zvukových stop každodenní činnosti komunálních služeb, které jsou převedeny do reliéfní podoby. Architektura se tak propojuje s uměním a zároveň reflektuje původní funkci místa.
Loftové bydlení jako pokračování industriální logiky
Třetí projekt, konverze bývalé tiskárny Svornosť, ukázal jiný typ transformace – přeměnu průmyslového objektu na rezidenční bydlení. Vysoké haly s velkorysou světlou výškou umožnily vytvořit loftové byty s unikátní prostorovou kvalitou.
Architekti zde pracovali s minimálním množstvím materiálů a důsledně navázali na původní konstrukci. Beton, sklo a ocel zůstávají přiznané a vytvářejí autentické prostředí, které neskrývá svou minulost. Zásahy jsou vedeny tak, aby doplnily původní strukturu, nikoli ji potlačily.
Důležitou roli hraje také práce se světlem a průhledy, které umožňují vnímat hloubku prostoru i vztah mezi interiérem a exteriérem. Výsledkem je bydlení, které nevzniká „navzdory“ industriálnímu charakteru stavby, ale právě z něj.
Dlouhodobý proces a hledání hodnoty v existujícím
V závěrečné diskusi se architekti dotkli širšího kontextu své práce. Upozornili na to, že projekty konverzí jsou časově i organizačně náročné a často trvají řadu let. Přesto v nich vidí smysl – nejen z hlediska udržitelnosti, ale i jako způsob, jak zachovat paměť místa a rozvíjet ji novým způsobem.
Zaznělo také, že ekonomicky bývá často jednodušší stavbu zbourat a postavit novou. Klíčovou roli proto hraje investor, který je ochoten hledat potenciál v existující konstrukci a pracovat s jejími limity i kvalitami.
Přednáška tak nabídla nejen přehled konkrétních projektů, ale především pohled na architekturu jako proces, který se odehrává v čase a v dialogu s minulostí. Ukázala, že i zdánlivě obyčejné nebo opomíjené stavby mohou skrývat hodnoty, jež stojí za to znovu objevit a rozvíjet.
