HYBATELÉ ARCHITEKTURY: v Českých Budějovicích by chtěl vystavovat každý

# architektonické večery, architektura, Dům umění České Budějovice, hybatelé architektury, kurátor, Michal Škoda, přednáška, současná architektura, současné umění

Vloženo09. 05. 2018

Text Karolína Plášková

Jako druhý z hybatelů současné české architektury se v jarním přednáškovém cyklu představil umělec a kurátor Michal Škoda, který za dvě dekády svého působení přetvořil Galerii současného umění a architektury českobudějovického Domu umění v instituci mezinárodního věhlasu. Galerie pod jeho vedením vystavuje práce špičkových světových i českých umělců a architektů, které přitahují kromě místních návštěvníků i zájemce z celé republiky i ze zahraničí. Michal Škoda ve svém příspěvku nastínil vývoj a fungování galerie pod jeho vedením, ale i komplikace s tímto provozem spojené.

Fotoreport z průběhu večera

Galerie současného umění a architektury – Dům umění města České Budějovice“, jejímž zřizovatelem je město České Budějovice, je jednou z nejdůležitějších kulturních institucí v největším městě jižních Čech. Jedná se o nesbírkovou instituci (tzv. kunsthalle), která se zaměřuje na prezentaci tvůrců současného umění a architektury. Každoročně se zde uskuteční osm výstav, a to v poměru pěti ku třem „ve prospěch“ umění; tři výstavy ročně představují zahraniční umělce či architekty. Svoji přednášku Michal Škoda věnoval především výstavám architektury.

Jedním z klíčových úspěchů, kterého Michal Škoda v roli kurátora dosáhl, byla postupná „převýchova“ návštěvníků galerie – původní vedení galerie totiž dávalo prostor především regionálním umělcům. Michal Škoda tehdy patřil ke kritikům galerie, a když byl v roce 1998 osloven, aby se zúčastnil výběrového řízení na pozici šéfkurátora, rozhodl se tuto výzvu přijmout. Zpočátku se setkával s nepochopením a nezájmem občanů, nepřipravených zabývat se výstavami současného umění; pozvolna je však získal na svoji stranu. Zlomový byl rok 2000, kdy představil tři významné zahraniční tvůrce – umělkyni českého původu Magdalenu Jetelovou, Hidetoši Nagasawu a Mimma Paladina.

Jiná je situace v případě městských politiků. Přestože galerie již několik let spadá přímo pod městský odbor kultury, kvůli čemuž je její provoz zatížen komplikovanou byrokracií, dodnes se setkává s nezájmem představitelů města, kteří ji nevěnují velkou pozornost. Na jednu stranu to sice Michalu Škodovi poskytuje víceméně absolutní svobodu dramaturgie, často to ale znamená, že politici nemají o činnosti galerie přehled a kupříkladu nemohou vystupovat jako rovnocenní partneři politických zástupců v případě výstav se zahraniční účastí či záštitou.

Co se vystavování architektury týče, Michal Škoda nikdy nebyl fanouškem portfoliových výstav, sloužících podle něj především k (sebe)prezentaci architektů a architektek. Toto své přesvědčení si potvrdil i na benátském bienále architektury v roce 2010, které jeho hlavní kurátorka Kazuyo Sejima pojala velmi svébytně. Výstavy v českobudějovické galerii kladou díky Michalu Škodovi důraz na to, přiblížit veřejnosti přemýšlení architektů, naznačit jejich inspirační zdroje a proces tvorby. Michal Škoda vystavující vyzývá k práci s prostorem galerie i k zásahům do veřejného prostoru. To platilo například pro výstavu libereckého ateliéru Mjölk, jehož členové do galerie po dobu výstavy přesunuli svoji kancelář a na náměstí postavili „minimální dům“, který po dobu výstavy obývala řada osobností. Ohromný zájem veřejnosti i médií sklidila instalace Vnímání architekta Jana Šépky, který Samsonovu kašnu a část okolního prostoru na náměstí obehnal dřevěným plotem a ukryl ji před zraky kolemjdoudích. Kašna tak byla měsíc přístupná pouze z lávky spojující kruh s galerií.

Také díky svému stálému zájmu o dění na světové architektonické scéně dokáže Michal Škoda dobře posoudit kvality umělců i architektů, a to často ještě dříve než jejich dílo ocení odborná veřejnost. Například v roce 2015 se v galerii uskutečnila výstava španělského architektonického studia RCR Arquitectes, které o dva roky později získalo Pritzkerovu cenu, nejprestižnější ocenění za architekturu. Laureátovi z roku 2016, chilskému architektovi Alejandru Aravenovi, nabídl spolupráci těsně před tím, než mu byla cena udělena. Nakonec si však galerie výstavu prací Aravenova studia Elemental bohužel nemohla finančně dovolit.

I díky mezinárodnímu renomé dokázala galerie přilákat výstavy světově významných architektů, včetně Smiljana Radice či Peza a Sofie von Ellrichshausen (všichni působí v Chile), Petera Märkliho či Giona Caminady ze Švýcarska nebo Takeshiho Hosaky z Japonska. Veřejnosti se zde v rámci výstavy britského studia Future Systems, v jehož čele stál Jan Kaplický, představil i návrh českobudějovického koncertního a kongresového centra přezdívaného Rejnok. K výstavám je vždy připraven i doprovodný program, který zahrnuje i veřejnou přednášku vystavujících. Galerie věnuje množství energie i edukačním programům pro školy. Díky kontinuální kvalitě výstav se dnes Dům umění v Českých Budějovicích řadí mezi nejvýznamnější galerie v České republice, a to i v konkurenci s Prahou či Brnem.