DIALOGY O ARCHITEKTUŘE: Součástí veřejného prostoru je i veřejná diskuse o architektuře. Do ní patří také kritické názory

# architektura, Art+Antiques, Brychta, dialogy, dialogy o architektuře, diskuse, Jirkalová, knihovna, kritika, praktik, Projektil, současná architektura, teoretik

Vloženo07. 06. 2016

Text Petr Klíma, Kateřina Cibulková, Šárka Lorencová

Předposlední setkání z čtyřdílného cyklu Dialogy o architektuře zavítalo první červnovou středu opět do kavárny plzeňské kreativní zóny DEPO2015, aby poskytlo prostor prezentacím obou hostů i následné diskusi. Stěžejním tématem večera byl specifický vztah teoretiků a praktiků v architektuře. Přestože bylo nasnadě očekávat, že se stanoviska zástupců obou profesí – teoretičky Karoliny Jirkalové a architekta Romana Brychty – budou různit, převážná část akce se nesla v duchu vzájemného porozumění.

Fotoreport z průběhu večera

Po stručném úvodu se slova ujala Karolina Jirkalová, teoretička, kritička a dlouholetá zástupkyně šéfredaktora magazínu Art+Antiques. Ve svých první slovech přiblížila cestu, která ji ke kritice architektury, především veřejných budov, přivedla. Navzdory tomu, že Karolina pochází z rodiny architektů, rozhodla se v této tradici nepokračovat a vystudovala bohemistiku. K architektuře ji však nasměrovala práce v Českém rozhlase a zejména následné působení v časopisu Art+Antiques, na jehož transformaci se Jirkalová přibližně před deseti lety podílela. Právě v tomto periodiku se začala věnovat soustředěně publicistické a kritické práci a publikovala zde řadu textů hodnotících práci současných architektů. Během přednášky za všechny zmínila především studii o tvorbě Patrika Kotase, která odstartovala veřejnou diskusi o Kotasově architektuře.

Jako zásadní kritérium pro hodnocení architektury Karolina Jirkalová uvedla zasazení stavby do nejširších urbanistických souvislostí a definování vztahu se zadavatelem, uživatelem i místem. V této souvislosti zmínila názor česko-švýcarského architektka Miroslava Šika, podle něhož je každý dům především doplněním souboru a je třeba posuzovat, jak vstoupil do života lidí a dané lokality. Klíčové jsou pro Jirkalovou také adekvátnost stavby k její náplni, významu i době, její logika, podstata, jednota všech vrstev. A samozřejmě i ryzí architektonické kvality týkající se prostoru, světla či komunikace. Podle Karoliny nemají slova kritiků zanedbatelnou váhu – negativní hodnocení může podstatně ovlivnit pohled širšího publika na konkrétní dílo. V možném ohrožení úspěšné dráhy architektů kritickými názory také Jirkalová spatřuje jednu z příčin nedostatečného zájmu praktiků o spolupráci s teoretiky. Pozornosti publicistky neunikl ani problém nedostatku kritiků architektury, což podle ní souvisí s absencí specializovaného studijního programu v Česku. Mezery v systému vzdělávání ostatně odpovídají všeobecné poptávce po recenzích staveb, které v poslední době sice okruh svých čtenářů pomalu rozšiřují, ale stále u nich nemají takové místo, jako je tomu například v Německu.

Praktiky během včera zastupoval Roman Brychta, zakladatel studia Projektil architekti a od roku 2011 také vedoucí ateliéru Architektura IV na pražské UMPRUM. Pro prezentaci vybral z portfolia Projektilu několik knihoven, ne však kvůli jejich typologii, ale kvůli způsobu, jakým tyto budovy ovlivnily místo svého vzniku a rozšířily je o veřejný (resp. podle Brychty společný) prostor – prostor sdílení informací a sociálních kontaktů. Šlo o realizace Národní technické knihovny v kampusu pražské ČVUT, Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové a měřítkově skromnější pobočky Městské knihovny v Praze-Žižkově zahrnující i kulturní centrum. U těchto projektů Roman Brychta vyzdvihl především vhodné půdorysné a prostorové řešení budov, charakterizované snahou o zachování prostupného, otevřeného parteru objektu a jeho pojetí coby veřejného prostředí. V případě NTK navíc „komprimování“ programu do kompaktního tvaru umožnilo vytvořit plochu veřejného náměstí a parku. Tento „lidský“ aspekt může napomoci k pozitivnímu přijetí staveb uživateli i těmi, kdo se v místě pravidelně pohybují. Kromě knihoven představil Brychta i Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, v jehož návrhu architekt s kolegy využili zmíněných principů, a to při naprostém respektu k rázu místa i povaze zadání.

Romana Brychtu pak v závěru přednášky vystřídala opět Karolina Jirkalová, když přečetla úvodní text z knihy Ze života lidí a domů přibližující zážitky a zkušenosti návštěvníků veřejných budov studia Projektil prostřednictvím jejich vlastních fotografií. Tato úvaha nad významem veřejného prostoru přirozeně uzavřela stěžejní téma večera, a stala se jedním z výchozích bodů následné plodné diskuse. O důležitosti vztahu teorie a praxe se mluvilo také ve spojení s pedagogickou činností obou hostů. Zatímco Roman Brychta začlenil zadání kritických textů do praktické výuky ve svém ateliéru na UMPRUM, Karolina Jirkalová byla vyzvána, aby se po dobu jednoho či dvou semestrů podílela na vedení jednoho z ateliérů na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Právě takový způsob výuky může být nakonec tím, co oživí a posílí prospěšnou vazbu obou disciplín.

Poslední přednáška a diskuse z cyklu DIALOGY O ARCHITEKTUŘE s názvem doma : venku se bude konat ve středu 15. 6. 2016 od 18:30 hod. v kavárně DEPO2015 v Plzni.

——————————

Letošní cyklus architektonických přednášek a diskusí spolku Pěstuj prostor je věnován současné architektuře. Sérii připravují plzeňští architekti Petr Klíma a Šárka Lorencová ve spolupráci s dalšími členy spolku Pěstuj prostor.

Cyklus je pořádán spolkem Pěstuj prostor za podpory Plzně 2015Ministerstva kultury ČR a města Plzně.