Den architektury nezkazilo ani špatné počasí. Veřejnost se těšila z průmyslové architektury i vyjížděk na dračí lodi

# architektura, den architektury, den architektury 2016, DEPO2015, filmová projekce, industriál, industriální architektura, komentované prohlídky, Papírna, Plzeňský Prazdroj, workshop pro děti

Vloženo26. 10. 2016

Text Petr Klíma, Kateřina Cibulková

Již 6. ročník festivalu Den architektury, který se první říjnový víkend uskutečnil více než v 60 českých městech, se v Plzni nesl ve znamení industriálního dědictví. Od brzkých dopoledních hodin až do odpoledne vozila dračí loď fanoušky architektury po Radbuze, na obou březích se pak během mírného deště konaly komentované prohlídky areálů DEPO2015, Papírny Plzeň a Plzeňského Prazdroje. Program doplnil workshop pro děti, site-specific performance Markéty Vacovské a večerní projekce filmů Zbůch 2015 a Requiem za Detroit.

Fotoreport z průběhu večera

Letošní ročník plzeňské části Dne architektury odstartoval velmi netradičně – průmyslovou architekturu v okolí Radbuzy veřejnosti zprostředkovával „zážitkový“ výklad na palubě dračí lodi. Architekt a historik architektury Petr Klíma a designérka Kateřina Cibulková vyprávěli účastníkům z řad dospělých i dětí příběhy architektury plzeňské vodárny včetně budovy filtrů systému PuechChabal, doudleveckého areálu někdejších Spojených strojíren, plzeňské papírny, areálu bývalých vozoven, stání a dílen Elektrických podniků města Plzně, parního válcového mlýnu Lindacker & Koblasa, regulace řeky či Wilsonova mostu. Kvůli velkému zájmu, který oslabilo ani chladné a deštivé počasí, přibyla k původně plánovaným čtyřem jízdám ještě pátá a posléze i šestá projížďka. Posádka oddílu Pilsner Dragons, kterému patří velký dík za vstřícnost a ochotu se do celé věci zapojit, tak pádlováním mezi svojí loděnicí na konci Cyklistické ulice a molem TJ Prazdroj Plzeň na Anglickém nábřeží strávila téměř čtyři hodiny. Obdivuhodný výkon.

Odpolední blok otevřela komentovaná prohlídka komplexu někdejšího dopravního depa (dnes DEPO2015) s autorem stavebněhistorického průzkumu areálu Janem Anderlem. Historik architektury z Klubu Augusta Sedláčka se ujal slova poblíž budovy někdejšího cukrovaru Huga Jelínka, jejíž realizace v roce 1869 stála na počátku rozvoje celého areálu. Pozornost několika desítek účastníků, kteří se bránili neustávajícímu dešti deštníky a kapucemi, následně Jan Anderle obrátil k budově tramvajové a později trolejbusové remízy, realizované v letech 1898–1899 a následně rozšířené v polovině dvacátých let minulého století. Fanoušky industriální architektury pak zavedl podél řady autobusových garáží, vystavěných na přelomu dvacátých a třicátých let, k někdejší čerpací stanici, která areál doplnila v roce 1988. Podrobněji se však Jan Anderle ve svém výkladu věnoval mohutnému objektu bývalých ústředních dílen se železobetonovou nosnou konstrukcí, dokončenému roku 1934. Charakteristický tvar utilitárních a přitom tak elegantních oblouků střešní konstrukce mohli návštěvníci obdivovat přímo v interiéru stavby. Závěr prohlídky se odehrál v prostoru otevřené dílny Makerspace, který se nachází v jedné ze dvou lodí tzv. autobusové haly z roku 1952.

Na prohlídku někdejšího dopravního depa navázala procházka areálem Plzeňského Prazdroje vedená architektem Markem Marovičem. Jeho výklad započal u hlavního vstupu do pivovaru, tzv. Jubilejní brány (1892), lemované správní budovou z let 1914–1919 a vilou Libuše, vystavěnou již v roce 1868 a v devadesátých letech minulého století adaptovanou na kanceláře. Skupinu šesti až sedmi desítek lidí skrytých pod deštníky pak Marek Marovič zavedl k zadní fasádě vily vrchního ředitele a vrchního sládka někdejšího Měšťanského pivovaru v Plzni z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Dům dnes slouží jako administrativní zázemí podniku. Účastníci prohlídky následně nalezli útočiště před deštěm pod železobetonovou konstrukcí zastřešení prostoru u objektu výstavu (1930). Na tomto místě Marek Marovič hovořil také o pestré stavební historii pivovarských štoků a spilek, dodnes alespoň částečně zosobněné budovou dnešního návštěvnického centra z let 1949–1952, a sousední varny, moderního železobetonového objektu s polovalbovou střechou z let 1928–1931. Podobně jako návštěvnické centrum, i tato stavba zaznamenala po roce 1989 několik dílčích proměn – v roce 2003 byly nejstarší části provozu vyřazeny a rekonstruovány pro účely stálé expozice a o rok později byla varna rozšířena o novou budovu s celoskleněným průčelím. Posledním bodem výkladu Marka Maroviče byly tzv. Kroftovy domy z počátku třicátých let– velkorysý komplex zázemí pro zaměstnance pivovaru s dvaatřiceti byty, dvěma jídelnami s kuchyňským zařízením, sprchovými i vanovými lázněmi a vrátnicí.

Ve stejný čas, kdy začínala procházka pivovarem, odstartoval v Café Papírna zábavný workshop pro děti. Program dílny, připravené a vedené architektkou a fotografkou Zuzanou Zbořilovou a výtvarnou lektorkou Aleškou Čeňkovou z iniciativy Architektura do škol aneb Město letí vtáhl poutavým a hravým způsobem do světa průmyslové architektury nejen asi 25 dětí, ale také jejich rodiče. Prostor kavárny se tak naplnil zaplnil neočekávaným množstvím papírů, pastelek i modelů.

Poslední ze tří komentovaných procházek se uskutečnila právě v areálu plzeňské papírny. Začátek prohlídky, vedené designérkou Kateřinou Cibulkovou, se odehrál před budovou někdejší třídírny papíru, která dnes slouží jako kavárna a kulturní prostor, kde přibližně osmdesát příznivců plzeňské architektury a industriálního dědictví, stále schováni pod deštníky, vyslechli základní informace o rozdělení a účelu jednotlivých úseků komplexu. Před deštěm se pak celá skupina ukryla do interiéru, kde Kateřinu na chvíli vystřídal Tomáš Strnádek, aby popsal současné a budoucí plány občanského sdružení Pap–rna stojícího za provozem a produkční činností objektu. Poté si vzala slovo opět Kateřina Cibulková a posluchače seznámila s historií továrny. Podnik, který byl založen v roce 1873, své největší slávy dosáhl mezi lety 1878 až 1912, kdy byla veden šlechtickým rodem Piettů. Než se celá skupina v čele s průvodkyní opět vydala do deště, mohli se návštěvníci ještě pokochat pohledem na původní dřevěný strop v hale třídírny a funkcionalistický expediční sklad papíru, s nímž je třídírna spojená krytým mostem. Při pochůzce po rozlehlém areálu se pak účastníkům otevřely ojedinělé pohledy na nosnou konstrukci bývalé kotelny, dřevěný arkýř, původní zdravotnické středisko či papírenský park, kde se nacházela nedávno zbořená historizující vila rodiny Piettů.

Mimořádně poutavá prohlídka skončila v budově transmisí, kde na ni plynule navázal další bod programu, kterým byla site specific performance Markéty Vacovské. Uznávaná česká tanečnice a performerka ve svém půlhodinovém vystoupení obsáhla celou rozlehlou halu, kterou donedávna křižovaly motokáry. Performance zahájila za dlouhým a úzkým oknem prostoru někdejšího „dispečinku“ němými scénami plnými rychlých i vláčných pohybů a vnitřního boje. Působivost výjevů zvyšovalo osvětlení uzavřené kukaně kontrastující s příšeřím halového prostoru. I ten pak Markéta ovládla – nejdříve kroužením po cvičné dráze pro BMX kola s  motokárovou helmou na hlavě, pak zvukovým „rozehráním“ provizorní stavební konstrukce. Následně vtáhla do hry téměř všechny diváky, rozmístila je v prostoru, improvizovala s nimi na místě i v pohybu, potichu i nahlas. Na závěr pak v ústí temné chodby zarecitovala z textu o výrobě papíru.

Program festivalu uzavřela filmová projekce. Krátký film Zbůch 2015 zabývající se hornickou kulturní krajinou ve stejnojmenné obci na Plzeňsku představila jeho režisérka Veronika Kastlová. Loňský ročník Dne architektury v Plzni věnovaný meziválečné architektuře si pak diváci připomněli reportáží z dílny Petifilm.com. Samotný závěr obstaral dokument z dílny BBC Requiem za Detroit. Ceněný snímek představil vzestupy a pády automobilové metropole, někdejší výstavní síně amerického průmyslu.