Architekti do komunální politiky rozhodně patří

# architekt, architekt (málem) primátorem, architektonické večery, architektura, Architektura jako věc veřejná, diskuze, Jakub Chuchlík, Jan Kasl, komunální politika, Petr Hlaváček, přednáška, primátor

Vloženo05. 08. 2022

Text Markéta Hossingerová

Ve čtvrtek 9. června vyvrcholila jarní přednášková a diskusní série Architektura jako věc veřejná. Do bytu Krausových, jednoho z plzeňských Loosových interiérů, pozval spolek Pěstuj prostor architekty, kteří se v určitém období svého života rozhodli své profesní zkušenosti a znalosti uplatnit ve struktuře samosprávy měst a obcí a vstoupili do nejvyšších pater komunální politiky.

Fotoreport z průběhu večera

O svém politickém angažmá přijeli do Plzně pohovořit Jan Kasl, někdejší pražský primátor a současný předseda České komory architektů, a Jakub Chuchlík, který vykonával funkci náměstka primátora města Jablonec nad Nisou. Třetí host, Petr Hlaváček, bývalý ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy a nynější náměstek současného pražského primátora, přednesl svůj příspěvek formou videohovoru.

Jana Kasla název spolku Pěstuj prostor využil k úvodní úvaze Kolik prostorů znáš, tolikrát jsi člověkem. Po ní představil sérii fotografií představujících protiklady nejrůznějších prostorů. Jejím prostřednictvím se snažil naznačit, že měřítkem prostoru je člověk. Dnes, dávno po odchodu z funkce primátora (ve funkci působil v letech 1998–2002), Jan Kasl uplatňuje svůj zájem a vliv na obraz města zejména u projektů velkých infrastrukturních staveb a veřejných prostranství („jednotlivé domy město nezmění“).

Publiku následně představil navrhovaná dopravní řešení vybraných pražských lokalit. Hovořil o Jarovské třídě, která by propojila nákladové železniční nádraží Žizkov se stávající infrastrukturou. Dále popisoval návrh na zkvalitnění parteru velmi frekventované ulice V Holešovičkách, kterou doprovází letitý spor s tamními obyvateli. Nakonec prezentoval plánovanou dostavbu městského okruhu, v níž vyzdvihl nezbytnou spolupráci širšího týmu odborníků – architektů, urbanistů a krajinářů – s politiky.

A právě spolupracující tým (nejen architektů) a širší podpora (nejen spolupracovníků) je přesně to, o co by podle Jana Kasla měl primátor usilovat především. „Měl by mít také odvahu nastartovat velké projekty, které jsou sice nepříjemné po dobu výstavby, ale po dokončení přinesou významné zlepšení.

Jakub Chuchlík pojal svůj příspěvek velmi osobně. Představil se publiku postupně v rolích architekta, aktivisty a politika, v příběhu, v němž jednotlivé role nakonec takřka splynuly. Do rodného Jablonce nad Nisou se Jakub Chuchlík vrátil po deseti letech jako vystudovaný architekt s praxí v zavedené architektonické kanceláři. Byla to spíše zvědavost, která ho přiměla nahlédnout do konceptu územního plánu města a která v něm zažehla touhu podílet se na rozvoji města – prozatím v roli angažovaného občana. Pořádané akce (přednášky pro veřejnost, výstava nápadů Městské zásahy a další) nakonec vyústily v založení spolku Plac, který se začal věnovat kultivaci jabloneckého veřejného prostoru. V té době se Chuchlík stal také městským architektem Mnichova Hradiště, kde získal mimo jiné užitečný vhled do fungování městské samosprávy.

Když jsme zakládali spolek Plac, mnoho lidí nám tvrdilo, že jestli chceme ve městě něco změnit, máme kandidovat ve volbách, jinak nic nezmůžeme. My jsme jim nejprve nevěřili, ale po čase jsme museli svůj postoj přehodnotit.“ V roce 2018 se pak Chuchlík po úspěšných komunálních volbách stal náměstkem primátora pro rozvoj. Taková pozice mu měla umožnit realizovat přesně to, co zamýšlel ještě jako aktivista. Jenže v omezeném období následujících čtyř let čekalo Chuchlíka a jeho kolegy mnohem spíše uskutečnění již rozplánovaných projektů. Koalice se ovšem rozpadla již po roce fungování.

Než Chuchlík předal agendu svému nástupci, stihl ještě zavést v Jablonci institut městského architekta a vyhlásit soutěž o návrh na novou podobu zázemí pro rekreaci u městské přehrady. Za úspěch považuje také provizorní zpřístupnění uzavřeného prostoru někdejších městských lázní pro ojedinělé kulturní akce. Navzdory popisovaným peripetiím však na komunální politiku nezanevřel a nyní se chystá na podzimní volby.

Petr Hlaváček v současnosti působí jako první náměstek pražského primátora zodpovídající za územní rozvoj a plánování. Svou práci popsal ve zkratce ve třech bodech: analyzování problému, sestavení týmu a řešení problému. Takto přistupuje ke své práci na všech úrovních. V obecné rovině spadala do jeho gesce především příprava Metropolitního plánu. Pro změny územního plánu pak se svým týmem vyvinul metodiku spoluúčasti investorů. Aby komplexní změny vedly k prospěchu pro všechny, předcházel jim systém workshopů s odborníky pro zainteresované úřady, významné lokální stakeholdery a místní instituce. Na základě získaných poznatků a informací zamýšlí Hlaváček do případného příštího volebního období tvorbu digitálního materiálu, který by sledoval rozvoj města a měl zároveň vztah k rozpočtu.

Na město se Petr Hlaváček snaží pohlížet jako na všestranný a složitý organismus, v němž má vše svou úlohu a svůj význam: „To je pro každého architekta největší výzva – umenšovat své touhy rozvíjet a stavět, a věnovat se i péči.“ Je toho názoru, že architekti jsou pro svou odbornost v komunální politice velmi potřební. Sám do politiky vstoupil po odvolání z čela Institutu pro plánování a rozvoj města Prahy a poté, co byl vyzván k moderování náročné diskuse týkající se připravované trasy metra D.

Právě to byl okamžik, kdy jsem si uvědomil, že architekti mají určité moderační schopnosti a že mohou městu opravdu pomoci. Protože kdyby se tenkrát spory neurovnaly, tak se dnes trasa D nestaví.“ Tato zkušenost mu také přinesla silné uvědomění nutnosti kontinuity a nezbytnosti týmové práce, kdy je zároveň potřeba respektovat širokou škálu názorů: „Z toho plynulo pochopení, že město má být pro každého – pro slabé, silné, pro lidi jedoucí na kole i v autě, zkrátka opravdu pro všechny.“

V případě neúspěchu v nadcházejících volbách by Hlaváček podle svých slov nelitoval a s radostí by se vrátil ke své architektonické praxi. Ocenil by však převzetí pomyslného štafetového kolíku svým nástupcem a pokračování rozpracovaných projektů.

Závěrečné diskuse se účastnili pouze Jan Kasl a Jakub Chuchlík. Posluchače zajímal zejména jejich osobní vztah k politice, resp. jejich motivace k výkonu politické funkce. Oba zmiňovali vztah k městu jako takový a pociťovanou potřebu být městu nápomocný. V této otázce Jan Kasl vyjádřil dokonce přesvědčení o „povinnosti komunální služby“ v městském nebo obecním zastupitelstvu. Oba přednášející také rozvedli své úvahy o možnostech architektů v politice a dále hovořili o užitečnosti dovedností získaných během architektonické praxe v politice a naopak o přínosech zkušeností nabytých v politickém angažmá pro profesi architekta.