Kurátorka Müllerovy vily připomněla Loosovu genialitu

# Adolf Loos, Adolf Loos 150, architektonické večery, Maria Szadkowska, moderní architektura, moderní životní styl, Müllerova vila, Opakování génia, přednáška

Vloženo11. 01. 2021

Text Marie Kordovská

V závěrečném dílu přednáškového cyklu Adolf Loos 150, který se uskutečnil 25. listopadu 2020, představila historička umění a architektury Maria Szadkowska průřez Loosovým dílem. Jedna z předních odbornic na Loosovu tvorbu, vedoucí Centra památek moderní architektury Muzea hlavního města Prahy a dlouholetá kurátorka Müllerovy vily v Praze-Střešovicích se věnovala jak Loosovým začátkům a zdrojům inspirace, tak pevným zásadám, kterými se řídil po celou kariéru.

Záznam přednášky

V první části příspěvku Maria Szadkowska přiblížila jedno z klíčových období Loosova života. Po neúspěšných studiích v Německu Adolf Loos coby dvaadvacetiletý mladík odjel do Spojených států, kde strávil velmi těžké tři roky, o nichž se málokdy zmiňoval. V roce 1893, kdy do USA dorazil, se totiž tamější burzy zmocnila „stříbrná panika“, po níž následovala několikaletá finanční krize. Loos coby imigrant nemohl sehnat práci, kvůli své vrozené nedoslýchavosti navíc neuměl anglicky. Přesto se mu podařilo navštívit Filadelfii, americký venkov, New York, ale také Chicago v době, kdy tam probíhala světová výstava. Podle Szadkowské si Loos díky tomuto zážitku uvědomil zpátečnický charakter tehdejšího německého a rakouského užitého umění. Na tomto poznání pak založil ostrou kritiku středoevropského životního stylu, designu a architektury.

Na světové výstavě v Chicagu se Loos pravděpodobně zastavil i v „ženském pavilonu“, kde byly vystaveny mj. skleněné šaty a kde byla moderní žena také poprvé prezentována jako silná osobnost v kalhotové sukni. Také tyto momenty jej inspirovaly v jeho pozdější tvorbě ­– ať už esejistické, v níž bojoval proti secesní módě a „svázanému“ ženskému postavení, či ve svých architektonických návrzích. Jak Maria Szadkowska podotkla, šaty ze skelného vlákna ho pravděpodobně inspirovaly k vytvoření velmi ženského, hedvábného stínidla.

V roce 1896 se Loos vrátil z USA do Vídně, kde se seznámil s publicistou Karlem Krausem a básníkem Peterem Altenbergem, kteří ho vtáhli do vídeňských avantgardních kruhů. Vedle Krause a Altenberga Loos hojně publikoval – na stránkách kulturní revue Die Zeit a dalších periodik kritizoval vídeňskou kulturu a bojoval proti ornamentu, který podle něj ve své secesní podobně upozadil vše ostatní. Univerzálním vzorem moderního životního stylu i designu se Loosovi stal jednoduchý, funkční cestovní kufr, který spatřil během svého amerického pobytu v jedné z výloh na Manhattanu.

Cestování jej inspirovalo i v jiných ohledech ­– například kompaktnost vlakového kupé Loos otiskl do formy dámského budoáru v Müllerově vile. Do pracoven navrhovaných interiérů promítal styl amerických a britských pánských klubů a barů. Posledním zdrojem inspirace, který Maria Szadkowska zmínila, se Loosovi staly antické a klasicistní motivy. Ve svých návrzích velmi často uplatňoval enfiládu či motiv dórských sloupů. Za všechny jmenujme vídeňský obchodní dům Goldman & Salatsch (či nerealizovaný soutěžní návrh budovy Chicago Tribune).

Maria Szadkowska se ve své přednášce zaměřila i na některé části interiérů, kterým Loos věnoval zvýšenou pozornost. Drahé materiály nebo raumplan se u něj staly samozřejmostí, ale například u práce s barvami se Loos inspiroval Le Corbusierem a jeho škálou barev připravenou pro firmu Salubra. Loos také svébytně pracoval s mobiliářem – soustředil se zejména na vestavěný nábytek, o kterém tvrdil, že náleží k práci architekta. Mobilní vybavení považoval za druhořadé a v jeho výběru nechával větší prostor klientovi. Přesto mobiliář úplně neopomíjel. Například sedací nábytek vybíral podle různých typů spočinutí (odpočinku), k nimž měly být vybrané židle a křesla využívány.

V závěru přednášky Maria Szadkowska zmínila způsob, jakým lépe porozumět Loosově práci s raumplanem. V době, kdy Loos pracoval, trávily rodiny vyšší společenské vrstvy většinu času ve svém domě. Každé zákoutí tak mělo svoji oddělenou funkci. Naše společnost byla doposud zvyklá ráno svůj byt opustit a vrátit se do něj až večer. Současná situace, v níž řada lidí zůstává izolována doma, by nám tedy mohla pomoci Loosovu práci lépe pochopit.


Přednáška se konala za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, města Plzně, Plzeňského kraje, Státního fondu kultury a Nadace české architektury.