V Plzni (resp. v celé České republice) se nachází velké množství opomenutých výtvarných objektů z doby minulého režimu. Každým rokem jsou jich v rámci revitalizace města desítky ničeny. Valná většina zachovalých děl nemá žádnou ochranu a nebývá pro majitele žádným cenným majetkem. Jsou nevyužitým „volně se povalujícím“ materiálem s obrovským potenciálem pro kulturní využití. V některých evropských metropolích vznikly rozsáhlé exteriérové expozice – muzea pod širým nebem, které soustředí výtvarné objekty – připomínky totality, a mají mezinárodní věhlas (Budapešť, Moskva, litevský Grutas park, Berlín). Uvolněná 60. léta a následná normalizace umožnily vznik zvláštní podoby komunistické totality se specifickou podobou výtvarného umění ve veřejném prostoru. Odborná veřejnost se v posledních letech právě tímto obdobím hluboce zabývá. Zájem už se nějaký čas přelévá do široké veřejnosti prostřednictvím řady výstav, přednášek, veřejných diskusí, atd. Je otázkou času, které město/instituce se první zhostí relativně lehce a levně získatelného hodnotného materiálu a vytvoří „svou“ expozici. Proč by nemohla vzniknout v Plzni?
Iniciativou projektu není odvoz děl, která jsou udržovaná a na udržovaném místě původně určeném k osazení. Cílem je preventivní ochrana děl, jejich nové nápadité představení veřejnosti edukativní formou. Projekt by měl vytvořit skanzen – model ideálního socialistického veřejného prostoru i s dobovým inventářem (nejen uměleckými objekty).