PLZEŇ ZELENÁ A MODRÁ: o zeleni ve městě s odborníky ze Švédska, Německa i Česka

# absorbéry, architektonické večery, den architektury, Jan Eisenreich, Martin Vysoký, Michael Richter, Plzeň zelená a modrá, přednáška, stockholmský systém, zeleň, zeleň ve městě, zelené fasády, zelené střechy, zelenomodrá infrastruktura

Vloženo30. 10. 2020

Text Magdaléna Radová

V rámci desátého ročníku festivalu Den architektury se v sobotu 3. října 2020 v plzeňských Masných krámech uskutečnil přednáškový večer navazující na jarní cyklus Plzeň zelená a modrá. Předchozí trojici dílů zaměřených na změnu klimatu, vodu i krajinu ve městě doplnil tématem zeleně ve městě. Příspěvky Martina Vysokého ze švédského Malmö, který hovořil o modrozelenošedých systémech pro klimaticky odolná a živá města, a Michaela Richtera z německého Hamburku, jenž představil tamější program podpory výstavby využívající zelené fasády a střechy, se vzhledem k epidemiologickým opatřením živě přenášely na facebookovém profilu spolku Pěstuj prostor. Na místě oba zahraniční hosty doplnil Plzeňan Jan Eisenreich, který přítomným přiblížil unikátní řešení zelených tramvajových tratí ve městě.

Martin Vysoký, český krajinářský architekt v současnosti působící ve Švédsku, se v přednášce zaměřil na švédský inovativní přístup k plánování městské infrastruktury a veřejných prostranství, který klade důraz na polyfunkčnost jednotlivých prvků a vitalitu městské zeleně. Tzv. stockholmský systém konstrukce a skladby zpevněných povrchů ulic začal vznikat před přibližně třiceti lety díky snaze dlouhodobě řešit hospodaření se srážkovou vodou v kombinaci s nízkou vitalitou městské vegetace, především stromů, jejichž kořenový systém často strádá v silně zhutněných vrstvách pod vozovkami.

Běžnou směs podloží ulic v současnosti tvoří štěrk a zemina, jejíž jemné frakce zamezují efektivní výměně plynů a přístupu vláhy. Vysílený strom pak trpí, a navíc není schopen plnit funkce, pro něž je městská vegetace nejčastěji vysazována. Koruna nedosáhne takových rozměrů, aby poskytovala stín, nedostatek vláhy omezí evapotranspiraci, která zvláště v letních měsících velmi pozitivně ovlivňuje místní mikroklima. Stockholmský systém nahrazuje jemnější frakce většími, čímž se výrazně zvyšuje pórovitost směsi a usnadňuje se vsakování a retence vody. Zároveň je tak umožněn růst kořenového systému stromů. Kromě vyšší pórovitosti napomáhají provzdušnění podloží menší šachty vystupující na povrch. Ty jsou využívány také pro sběr srážkové vody z povrchu. Konstrukce ulic se tak od běžných liší nejen skladbou, ale především komplexním nakládáním s dešťovou vodou. Ta je zachytávána a postupně uvolňována ke kořenům stromů. Zelené pásy kolem silnic dokáží pojmout srážky, a nedochází tak k jejich odvádění do kanalizace.

Navzdory tomuto zlepšení však po delším období sucha stromům vláha chybí, čímž se výrazně snižuje jejich schopnost ochlazovat a zvlhčovat okolní vzduch. Na závěr tak Martin Vysoký představil jeden z projektů, na němž jeho domovský ateliér Edge v současné době pracuje a který zkoumá možnost propojení tohoto systému s okolními budovami a využití tzv. šedé vody z jejich provozu pro zavlažování vegetace v letních měsících.

Následně se ujal slova geoekolog Michael Richter z HafenCity Universität Hamburg, který se spolu s kolegy věnuje výzkumu souvisejícímu s realizacemi zelených fasád a střech. V první části přednášky Michael Richter postupně představil jednotlivé typy obou stavebních částí, odlišující se robustností, způsobem ukotvení a odpovídající skladbou zeleně. Vyzdvihl také řadu přínosů zelených systémů. U střech jde především o zvyšování schopnosti zadržet srážkovou vodu, u fasád pak o zachytávání prachu a nečistot, redukci hluku, úsporu energie na udržování teploty v interiéru a v neposlední řadě o estetickou hodnotu.

V druhé části příspěvku Richter přiblížil program Green Buildings Hamburg, v jehož rámci město během plánování územní regulace a výstavby systematicky klade důraz na budování zelených střech a fasád. Tento program nabízí finanční pobídky a daňové úlevy, zároveň podporuje výzkum a účinnou komunikaci směrem k veřejnosti formou vzdělávacích programů a informování v médiích. Zelené střechy a fasády má také většina nově vystavěných veřejných budov. Na závěr přednášky pak Michael Richter prezentoval několik projektů retenčních střech na obytných domech.

V závěru večera vystoupil Jan Eisenreich, ředitel plzeňské firmy Brens Europe, která se specializuje na inovativní výrobky pro kolejovou dopravu. Blíže představil tzv. absorbéry pro trvanlivější, udržitelnější a pohledově atraktivnější řešení pásů kolem tramvajových kolejí. Tyto trati tvoří důležitou součást veřejného prostoru a jejich řešení může výrazně ovlivnit okolí. V současné době se v prostoru kolem kolejí nejčastěji využívá štěrk, betonové panely, méně pak předpěstované koberce trávníku ukládané na zeminu, a to buď s umělým zavlažováním, nebo bez něj. Zavlažovaný trávník je z hlediska provozu velmi nákladný, navíc – vzhledem k postupujícím problémům s nedostatkem vody – dlouhodobě neudržitelný. Při absenci zavlažování však travnaté plochy nepřežijí bez úhony letní měsíce. Povrchová teplota a úroveň šíření hluku pak u zeminy s vypáleným trávníkem může dosahovat podobných hodnot jako u štěrku či betonu.

Namísto běžného trávníku využívá Eisenreichova společnost speciální absorbéry pokryté směsí rozchodníků, v některých případech pak umělým trávníkem. Absorpční panely jsou vyrobené výhradně z recyklovaných syntetických surovin s vysokou schopností snižovat hladinu hluku a vibrací, zároveň zvyšují retenci povrchu a snižují odtok dešťové vody do kanalizace.