Ohlédnutí za architektonickým večerem Fenomén lázně z cyklu SPODNÍ PROUDY

# architektura, Kyselka, lázně, památky, veřejný prostor, veřejný zájem

Vloženo28. 05. 2015

Text Šárka Lorencová, Monika Škublová, Petr Klíma

Ve středu 20. května 2015 se v prostoru Městské plovárny pod Doudleveckou třídou uskutečnil i navzdory nepřízni počasí hojně navštívený druhý architektonický večer z cyklu SPODNÍ PROUDY, který je pořádané spolkem Pěstuj prostor. Série prezentací s podtitulem Fenomén lázně podnítila následnou bouřlivou diskusi o lázních Kyselka. Díky plzeňskému architektovi Janu Soukupovi (který v úvodu představil historii lázeňského areálu na Lochotíně), prezidentu ASORKD Pavlu P. Riesovi, který jako první upozornil veřejnost na zbědovaný stav komplexu v Kyselce, a Martinu Leskovjanovi, zprvu zástupci občanských aktivistů a dnes členovi dozorčí rady společnosti Lázně Kyselka, o. p. s., se návštěvníci akce zapojili do spontánní debaty.

Fotoreport z průběhu večera

Prvním hostem byl Plzeňanům dobře známý architekt Jan Soukup s příspěvkem na téma Plzeň jako lázeňské město. Pan architekt hovořil především o době, kdy byly v Plzni objeveny léčivé prameny a kdy se zrodila myšlenka vybudovat na lochotínské planině lázeňský komplex. Ten v první polovině 19. století skutečně vznikl. Pan architekt Soukup představil vývoj podoby místa, které původnímu účelu nesloužilo dlouho, a stalo se pak oblíbeným výletním cílem Plzeňanů. Většina historizujících budov byla naneštěstí před několika desítkami let zbořena při budování kapacitní silniční sítě na Severním předměstí. Kromě tzv. lochotínského pavilonu se nicméně dochoval i skromný domek pro správce. Další budoucnost zdevastovaného objektu je však podle všeho ohrožena.

Druhým hostem byl Pavel P. Ries, prezident ASORKD (Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR). Ve svém příspěvku se soustředil na nedávnou minulost a současnost lázní Kyselka – vyložil, jaké hlavní překážky jsou asociaci kladeny při snaze o obnovu objektů a jaké další příčiny komplikují rychlejší nápravu zanedbaného stavu budov. Představil rovněž jak negativní, tak i pozitivní změny, které se v Kyselce v posledních letech odehrály, a jejich dopad na širší okolí. Podle pana Riese, který má jasný a velmi vyhraněný názor na současný stav a způsob obnovy areálu, je dosavadní aktivita společnosti Lázně Kyselka, o. p. s. pouze mediální zástěrkou, zahalující záměrnou nečinnost, resp. činnost doposud zcela nedostatečnou. Pavel P. Ries vyjádřil také svůj názor na budoucnost komplexu: “Zde se neděje nic jiného, než to, co představil kdysi pan Pasquale panu prezidentu Klausovi – realizace takzvaného revitalizačního projektu, kterým chtějí zachránit pouze čtyři budovy z celého komplexu.” Svá slova pan Ries dokládal souborem fotografií současného stavu areálu (včetně Mattoniho vily) a přilehlého okolí.

Jako poslední host vystoupil Martin Leskovjan, jeden ze zakladatelů organizace Fair Art a zároveň člen dozorčí rady Lázně Kyselka, o. p. s. V úvodu své prezentace popsal kontroverzní mediální kampaň, pomocí níž spolu s kolegy upozornil na havarijní stav lázeňského areálu v Kyselce. Promluvil i o svém angažmá v Lázních Kyselka a v té souvislosti nabídl odlišný pohled na současné dění v Kyselce – podle jeho názoru bylo občansko-prospěšnou společností pro záchranu jednotlivých budov v komplexu v poslední době učiněno již mnohé.

Příspěvek Martina Leskovjana, který věří v “lepší příští” Kyselky, se stal účinným odrazovým můstkem pro velice živou debatu v závěru programu. Pan architekt Soukup během diskuse upozornil na nutnost mít před začátkem procesu obnovy k dispozici relevantní plán postupu prací, a to včetně budoucího využití objektů. S tezí, že v případě Lázní Kyselka takový propracovaný dokument chybí, souhlasil i Martin Leskovjan. V závěru debaty, kde se pozornost účastníků obrátila zpět k Plzni, Jan Soukup zmínil svůj nápad z konce 90. let minulého století adaptovat budovy někdejších Městských lázní na nové sídlo Západočeské galerie v Plzni. Zůstává otázkou, zda při existenci připraveného projektu novostavby galerie v lokalitě U Zvonu (jehož realizace je dle zástupců kraje vázána na získání potřebných prostředků z evropských dotací) dojde tato myšlenka uskutečnění…

Další architektonický večer z cyklu SPODNÍ PROUDY Architektura na vodě proběhne na plovárně ve středu 3. června 2015 opět v 18.30. Pozvání Pěstuj prostor přijali architekti z pražského Ateliéru SAD a libereckého studia Mjölk. Nenechte si proto ujít vynikající současnou architekturu ani jedinečnou atmosféru plovárny!

——————————

Letošní jarní cyklus architektonických večerů programu Pěstuj prostor rozvíjí téma vody a architektury. Kromě témat a míst, která se objevila v otevřené výzvě Pěstuj prostor, se věnuje i aktuálnímu dění v prostoru města; představuje také zkušenosti odjinud a příklady dobré praxe. Pěstuj prostor tak chce i nadále podporovat zájem místní odborné i širší veřejnosti o architekturu a vystavěné i krajinné prostředí města. Letošní cyklus připravují plzeňské architektky Šárka Lorencová a Monika Škublová ve spolupráci s architektem Petrem Klímou a dalšími členy spolku Pěstuj prostor.

Cyklus je pořádán spolkem Pěstuj prostor za podpory Plzně 2015Ministerstva kultury ČR a města Plzně.