O konfliktu mezi „politickou propagací“, odborností a zapojováním široké veřejnosti

# architektura, diskuse, Kaiserová, komunitní akce, Matoušek, občanské projekty, občanský aktivismus, politika, přednáška, Procesy pokroku, sídliště, sociologie, transformace města, veřejné prostranství, veřejný prostor, veřejný zájem, zapojení veřejnosti

Vloženo07. 04. 2020

Text Správce systému

V polovině března se péčí spolku Pěstuj prostor uskutečnila v plzeňské univerzitní kavárně Družba přednáška „NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI? Architektura a politika a lidé“ sociologů Petra Matouška a Idy Kaiserové z ateliéru MAKAI. Oba odborníci se ve svém příspěvku i v následné diskusi zabývali významem odbornosti ve vztahu k občanské participaci a komunálnímu politickému provozu. Téma relací mezi občany, architekty a politiky demonstrovali na příkladu architektonické intervence na prostranství před 4. základní školou na plzeňském sídlišti Košutka. Ateliér MAKAI se ve své praxi věnuje aplikovanému sociologickému výzkumu; zabývá se především veřejnými politikami a sociálními problémy, podílí se i na projektech úprav veřejných prostranství.

——————————————————————————————

Promítaná prezentace (.pdf, 6MB, doplněna o některé fotografie).
Případové studie pro projekt Procesy pokroku, ze kterých přednáška vychází (.pdf, 3 MB).

——————————————————————————————

Jak sociologové v úvodu přednášky připomněli, ke zmíněnému prostoru před 4. základní školou přitáhla pozornost jedna z obyvatelek Severního Předměstí, když jej v roce 2014 nominovala do Otevřené výzvy spolku Pěstuj prostor. Jedná se o typické sídlištní veřejné prostranství – rozlehlé, částečně s vyasfaltovanými plochami a částečně zatravněné, místy zarostlé křovím. Zeleň však spíše přispívala k nepřehlednosti a hromadění odpadků, v prostoru chyběl jakýkoliv mobiliář. Potenciál místa, kterým denně procházely či kde čekaly stovky dětí a rodičů, zůstával nevyužitý. V březnu roku 2015 byl projekt „Předškolí“ vybrán odbornou porotou a doporučen pro zvelebení, následujícího roku pak získal finanční příspěvek od Městského obvodu Plzeň 1.

V rámci Otevřené výzvy zorganizoval spolek Pěstuj prostor v roce 2016 dvoufázový workshop pro studenty architektury, urbanismu a krajinářské architektury. Ti – v diskusi s autorkou podnětu i klíčovými aktéry v území a zároveň pod odbornou supervizí – tyto intervence vymýšleli a posléze i realizovali. Před 4. základní školou studenti společně se žáky školy a veřejností postavili dřevěné molo k posezení a paletového „hada“ pro hry. Zásah byl plánován jako dočasný, jako pobídka pro další využití prostoru; počítalo se s diskusí o budoucí podobě na základě reakcí veřejnosti. Děti i dospělí si k novým prvkům rychle našli vztah, v následujících letech se zde uskutečnilo i několik komunitních akcí.

Po komunálních volbách v roce 2018 nicméně došlo ke změně ve vedení obvodu a nová garnitura neměla zájem prodloužit spolku Pěstuj prostor výpůjčku prostoru. Spolek byl tak nucen realizované objekty odstranit. K jejich demontáži došlo v rámci „Posledního pikniku“ ve spolupráci s žáky školy a s veřejností. Akce se zúčastnilo i současné vedení obvodu, které zde prezentovalo budoucí podobu prostoru. V létě roku 2019 najatá firma na místě odstraněného mola podél betonového obvodu ostrůvku zrealizovala dřevěnou lavičku; v travnaté části prostranství byla v rámci mezinárodního sochařského festivalu Sculpture Line umístěna socha Václava Fialy.

V dalším průběhů přednášky sociologové poukázali na odlišnost přístupů politických představitelů obvodu. Zastupitelé před volbami projekt podpořili – nejenom však jeho realizaci, ale i samotný proces se zapojením veřejnosti. Současní politici, vzešlí z voleb v roce 2018, se rozhodli jít cestou odstranění dočasné, nízkonákladové a svépomoci vytvořené intervence, kterou nahradili novým mobiliářem a výsadbou, jež realizovala „profesionální“ firma (specializující se však na nakládání s odpady a údržbu zeleně, nikoli na architekturu či urbanismus). Ředitelka školy se od změn v prostoru distancovala s poukázáním na to, že prostranství není součástí školního areálu a ona k pozemku nemá žádnou zodpovědnost ani pravomoci. To by znamenalo, že prostor funguje velmi nespojitě s institucí, která jeho užívání zásadně definuje. Starostka obvodu revitalizaci obhajovala tím, že „teď to bude pěkné“, kladla tedy důraz na estetizaci prostoru. Původní komunitní projekt se však snažil poukázat spíše na význam identifikace lidí s prostorem – jak ho lidé využívají či jaký k němu mají vztah. Díky zkušenostem s touto dočasnou intervencí mohl vzniknout koncepční návrh úpravy Předškolí, šance však byla promarněna.

Sociologové, ale nakonec i občané si kladli otázku, jaký smysl mělo investovat stovky tisíc korun do nové, avšak funkčně i esteticky diskutabilní realizace – a proč se prostředky nevyužily na návrh koncepčního řešení, které mohlo kvalitu celého prostoru Předškolí zásadně zlepšit. Například městem schválený Generel veřejných prostranství pro danou lokalitu doporučuje utvoření reprezentativního povrchu s centrálním charakterem (odpovídající významu a využití prostoru před školou), kvalitní sadovnickou úpravu, navýšení počtu míst k sezení a vytvoření vhodných aktivit (např. hřiště). Generel mimo jiné také zdůrazňuje význam participace občanů na proměnách veřejného prostoru; samotnou účast na proměně formou dobrovolnické práce a výpomoci hodnotí jako jeden z nejvyšších možných případů zapojení obyvatel.

Na příkladu Předškolí 4. ZŠ chtěli Ida Kaiserová a Petr Matoušek doložit, že prostor je vždy utvářen dennodenní praxí všech zúčastněných aktérů bez ohledu na jejich formální vztah. Politika není pouze jednáním institucionalizované moci (rozhodováním volených zástupců), ale správou věcí veřejných, je to „pavučina rozhodnutí, setkání, veřejných i tajných dohod a propojení“ (Matúš Vallo 2011). V českém prostředí se to takto zatím příliš nechápe, veřejnost je často nepoučená a není zvyklá o komplexních problémech diskutovat, její názory navíc nejsou považovány za legitimní. U mnoha projektů se uplatňuje depolitizace problému skrze tzv. skrývání moci, kdy je cílem prezentovat potenciální politický problém tak, aby nebylo zpochybněno existující uspořádání. Problémy jsou pojímány jako „věcné“, „technické“ či „expertní“, které je potřeba přenechat odborníkům – vylučuje se tak dialog a zakrývají se mocenské aspekty problému. Zapojení široké veřejnosti do procesů tvorby veřejných prostranství často brání nesrozumitelnost a netransparentnost městské správy, byrokracie, nečitelnost systému či proměna politického prostředí, které mnohé odradí se do procesu zapojit.

Jak přednáška i navazující diskuse naznačila, je zapotřebí soustavně podporovat poučenou debatu o veřejných prostranstvích a zároveň hledat rovnováhu mezi odborností a názorem veřejnosti. Některé aspekty řešení úprav veřejných prostranství (např. typ povrchů, technické řešení apod.) jsou v kompetenci odborníků, avšak způsob využití ovlivňujeme my všichni. Proces proměny veřejného prostoru klade obvykle požadavky na všechny aktéry; aby byl navíc dlouhodobě úspěšný, musejí zúčastnění dobře znát svou zodpovědnost a pravomoci.