HYBATELÉ ARCHITEKTURY: architektura Zdeňka Fránka mluví sama za sebe

# architektonické večery, architektura, hybatelé architektury, jazyk architektury, přednáška, současná architektura, Zdeněk Fránek, zlobivá a zlobící se architektura

Vloženo25. 05. 2018

Text Karolína Plášková

Ve třetí části jarního cyklu Hybatelé architektury se v prostoru Papírny Plzeň představil brněnský architekt a děkan liberecké Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci Zdeněk Fránek. Již v názvu své přednášky „Zlobivá a zlobící se architektura“ autor odkázal na svobodu své architektonické tvorby – svobodu, kterou vyjadřuje své (často rozzlobené) postoje bez ohledu na to, co si o tom budou myslet ostatní. V průřezu své téměř třicetileté praxe předvedl, jak zhmotňuje své osobité vize, jak přemýšlí nad hmotou a prostorem a s jakými architektonickými principy a prvky pracuje.

Fotoreport z průběhu večera

Fránkovy realizované stavby se zpravidla vymykají konvencím, a jsou proto často podrobovány zvýšenému zájmu médií, architektonické obce, památkářů i laické veřejnosti. Kritika a požadavky různých stran mívají vliv i na výslednou podobu jeho návrhů. Asi nejznámějším příkladem je projekt bytového domu „Maršmeloun“, který má vyrůst u Anežského kláštera uvnitř pražské památkové rezervace. Své přízvisko si navržená stavba vysloužila díky fasádě, která svým členěním připomíná seskupení obličejů a mezi jejímiž barvami je i několik valérů růžové. Všechny barvy včetně bílých i šedých tónů však architekt převzal z okolních starších domů. Záměr, jehož příprava trvá již téměř dvacet let, nedávno převzal jiný developer, který Fránkův ateliér pověřil přepracováním fasád.

Do portfolia Fránkova studia patří i dvě oceňované modlitebnyČernošicích a v Litomyšli. Přestože byly obě realizované téměř zároveň (na přelomu let 2009 a 2010), podstatně se od sebe liší. Jejich forma se v obou případech odvíjela od místního kontextu. V Litomyšli je modlitebna situována na pozemku u velmi frekventované ulice, proto ji autor částečně zahloubil do terénu. Motiv „cesty vzhůru“, která byla mottem vyzvané soutěže, pak vtělil do zalomené hmoty stavby a její střechu koncipoval jako rampu. V případě Černošic naopak pracoval s principem obrácené klenby, který se jeho tvorbou prolíná.

Mezi prezentované realizace Fránkova ateliéru se řadí i několik rodinných domů. Jedním z prvních byl dům pro architektovu sestru, umístěný na atraktivním místě na Červeném kopci v Brně, kde si obyvatelé mohou nerušeně užívat přírody a přitom být na dosah centru města. Protože dům je vsazen do svahu, nabízí výhledy do zeleně. Tomu architekt přizpůsobil i rozměrné panoramatické okno obepínající obytnou a společenskou část domu, která má kónický tvar a prochází jí rampa. Náklady na provedení pásového okna tvořily přibližně čtvrtinu celkového rozpočtu stavby. Úspěšnou realizací je i rodinný dům v Plzni-Bručné, v němž architekt uplatnil princip obrácené klenby.

Jedním z Fránkových nejznámějších, nejpublikovanějších a zároveň nejkontroverznějších děl je „Stezka v oblacích“ na Dolní Moravě, která se objevila na stránkách odborných magazínů a webů v Anglii, Nizozemsku, Německu či Rusku. Dřevěná vyhlídková stavba má návštěvníkům umožnit zažít intenzivní pocit pobytu v mracích a zprostředkovat zážitek pobytu nad krajinou. Svým architektonickým i konstrukčním řešením se snaží co nejméně zasahovat do prostředí na hřebenu Kralického Sněžníku. Během prvních dvou let stavba přilákala téměř 300 000 návštěvníků, vložená investice se tak investorovi – společnosti Sněžník – brzy vrátila. Ten nyní připravuje několik dalších „stezek v oblacích“ v horách v okolních zemích. Ekonomicky úspěšná, architektonicky jedinečná a k okolí ohleduplná realizace však vyvolala nevoli u části starousedlíků. Ti citlivě vnímali negativní aspekty zvýšeného turistického ruchu, na který nebyla infrastruktura dlouho zapomenuté obce v sudetském pohraničí připravena. Navíc investice navázané na samotnou Stezku, tedy parkoviště, apartmány či hotely, není možné „vymazat“ z krajiny tak snadno jako demontovatelnou věž.

Vzhledem ke kvalitám Fránkovy tvorby není překvapivé, že se architekt dokázal prosadit i v zahraničí – jeho realizace najdeme například v Chorvatsku nebo Číně. V jedné z dynamicky se rozvíjejících uměleckých čtvrtí v Pekingu byla na základě jeho projektu postavena budova galerie CCC. Předmětem návrhu měla být původně pouze čelní fasáda, kterou Zdeněk Fránek provedl z šedé přepálené cihly, tradičního místního materiálu. Přibližně uprostřed obvodovou zeď projmul kruhovým otvorem, který dle principů čínského feng shui vnáší do interiéru blahobyt a prosperitu. Interiér budovy architekt rozvrhl po vzoru historických čínských staveb, když výstavní prostor, ateliéry pro umělce i byt majitelů orientoval do vnitřního atria. V současné době Zdeněk Fránek pracuje na zakázce do další exotické lokality – na návrhu revitalizace areálu prezidentského paláce na Kapverdských ostrovech.

Ve své přednášce Zdeněk Fránek zmínil i architektonické soutěže. Protože nerad prohrává, se svým ateliérem se jich nezúčastňuje. Přesto občas udělá výjimku – například v loňském roce zvítězil jeho návrh na vstupní areál Botanické zahrady hlavního města Prahy. Formálně jednoduchý koncept spočívá v dispozici nakreslené (takřka) jedním tahem sledujícím několik křivek. Architekt zároveň stavbu navrhl úsporně a v jejím technickém řešení spojil estetický rozměr s účelností.

S Fránkovou tvůrčí prací se přirozeně pojí i jeho pedagogická praxe. Akademické prostředí architektovi umožňuje věnovat se klíčovým problémům současné architektury, společnosti i životního prostředí. Jako jedno z nejpalčivějších témat dneška Zdeněk Fránek vnímá zateplování budov. Se studenty proto zpracovali studii zateplování a jeho dopadů na estetickou kvalitu architektury. Její výsledky shrnuli v publikaci „Svetr místo zateplení“. Architekta trápí také stav alejí v české krajině, resp. jejich kácení. Spolu se studenty se proto k tématu snaží přitáhnout pozornost. Ohleduplně k prostředí se ostatně snaží chovat i ve své tvorbě – patrné je to například na projektech vznikajících ve spolupráci s firmou LIKO-S, v nichž Fránek uplatňuje zelené střechy a šetrně zachází s dešťovou vodou.