DIALOGY O ARCHITEKTUŘE: Dobře může být doma i venku. Záleží na okolnostech i úhlu pohledu

# architektura, dialogy, dialogy o architektuře, digitální technologie, diskuse, doma, inovace, Král, Mašinský, přednáška, smart cities, současná architektura, venku

Vloženo25. 06. 2016

Text Kateřina Cibulková, Petr Klíma

Závěrečný díl cyklu Dialogy o architektuře byl tentokrát věnován práci architektů u nás a v zahraničí. Oba hosté – Tomáš Král a Vladimír Mašinský –, začali svou cestu na Fakultě architektury pražského ČVUT, uvnitř českých hranic ovšem dlouho nezůstali a vydali se za studiem i prací do zahraničí. Řeč byla nejen o osobních zážitcích, zkušenostech a jejich vlivu na vývoj kariéry, ale také o veřejných zakázkách, soutěžích nebo preferencích zadavatelů ve srovnání doma : venku.

Fotoreport z průběhu večera

Po netradičním začátku, kdy zástupci iniciativy Křížky a vetřelci příchozím představili sochu Dívka s kyticí, nově umístěnou v prostoru DEPO2015, a nabídli jim i přípitek, zahájil svoji prezentaci Tomáš Král. Ten se na zahraniční cestu za prací vydal do Mexika po absolutoriu v roce 2009. Překonat hranice i oceán se rozhodl společně se svou přítelkyní a rovněž architektkou Irenou Šebovou. Zkušenost, kterou oba načerpali v tepajícím Mexico City, pro ně byla převratná, ale nikoli poslední. Po roce se totiž přesunuli do Švýcarska, kde se setkali se zcela odlišným prostředím, projekty, finančními poměry i nároky zadavatelů. Také tamějšímu životu se nakonec přizpůsobili, naučili se vyjít vstříc vkusu porotců zdejších soutěží i soukromých klientů a poznali úskalí, která s sebou nese jak role zaměstnance, tak i architekta pracujícího na volné noze. Tuto cestu si zvolil Tomáš, který se po čase rozhodl  odejít z architektonické kanceláře a živit se zpracováváním vizualizací pod vlastní značkou architectureMADE. Ani několik projektů dovedených k realizaci ale Tomáše s Irenou neodradilo od dalších cest a oba se vrátili do Mexika, kde se jejich další destinací stala Oaxaca. Právě druhé setkání s touto zemí Tomáš zhodnotil ve srovnání s dříve navštíveným hlavním městem jako mnohem autentičtější zkušenost. Tehdy se jeho i Irenina role rozšířila z architekta–designéra na architekta–stavitele, když se oba vlastníma rukama podíleli na vzniku staveb, téměř nesvázaných podmínkami stavebního povolení.

V současnosti působí Tomáš Král v rodné Plzni, pro niž ve spolupráci se studiem svého otce navrhl mj. novou podobu teras Divadla J. K. Tyla a přilehlou část sadového okruhu (tato realizace získala čestné uznání v soutěži Stavba roku Plzeňského kraje 2015). V Plzni také uplatňuje svoje zkušenosti se stavbami menšího měřítka a vlastním podílem na nich, když se zabývá především rekonstrukcemi bytů. V těchto případech nevystupuje pouze jako architekt, ale rovněž jako investor.

Slova se následně ujal Vladimír Mašinský, který začal sbírat zahraniční zkušenosti již během studií, kdy si vzdělání z pražského ČVUT doplnil absolvováním Technische Universiteit Delft v Nizozemsku. Po krátkém pracovním intermezzu v Praze odešel do Velké Británie a působil mj. v ateliéru Populous, kde měl na starosti například projekt zastřešení Olympijského stadionu v Londýně nebo návrh nové fasády fotbalového stadionu Spartaku Moskva. Ve společnosti Entiq se pak zabýval technologickými inovacemi, fenoménem tzv. smart cities či digitalizací v architektuře. Právě tu vnímá jako jeden z možných prostředků začlenění budov do širšího prostředí a neodmyslitelnou součást stávajícího životního stylu. Toto přesvědčení získal především během práce na londýnském business komplexu Canary Wharf – v místě vytvářejícím vhodné podmínky pro vznik mnoha aplikací pracujících s masou lidí a informacemi o nich.

Většinou otázek, které s tématem softwarových i jiných inovací v architektuře souvisejí, se Vladimír Mašinský zabýval především v rámci diskuse, v níž zazněly dotazy související s výhodami i možnými riziky implementace pokročilého technologického vybavení (resp. úvah o  nich) již do konceptu staveb. Jeho hlavní poselství nakonec zaznělo poměrně jasně: ačkoliv digitální aplikace a systémy vycházejí z dat a informací o uživatelích, mohou znamenat pro kvalitu prostředí i života podstatný přínos. To vše ale za podmínky zachování střízlivého rozumu a respektování osobní svobody. Tím se Vladimír Mašinský řídí i na své současné pozici šéfa inovací developerské společnosti HB Reavis.

V závěrečné debatě byly patrné odlišné postoje obou hostů, ať už se týkaly počátečního vkladu studia v českém prostředí, údělu respektovat odlišné normy, či samotného přístupu k povolání architekta. Žádná ze zemí, které byly v průběhu večera zmíněny, se z jejich hlediska neukázala jako jednoznačně ideální. Úskalí i výhody čekají všude. Možnost vycestovat a měnit působiště je nicméně osvobozující. Nás doma pak může těšit, že řada z těch, kdo se do světa vydali, se sem nakonec rádi vracejí.

——————————

Jarní cyklus architektonických přednášek a diskusí spolku Pěstuj prostor byl věnován současné architektuře. Sérii připravili plzeňští architekti Petr Klíma a Šárka Lorencová ve spolupráci s dalšími členy spolku Pěstuj prostor.

Cyklus je pořádán spolkem Pěstuj prostor za podpory Plzně 2015Ministerstva kultury ČR a města Plzně.