Adolf Loos se symbolicky vrací do svého rodného kraje

# Adolf Loos, Adolf Loos 150, architektonické večery, Brno, historie architektury, Hrušovany, Jana Kořínková, moderní architektura, přednáška, Viktor Bauer

Vloženo08. 01. 2021

Text Marie Kordovská

V roce 2020 jsme si připomněli 150. výročí narození architekta Adolfa Loose. Spolek Pěstuj prostor při té příležitosti připravil čtyřdílný přednáškový cyklus nazvaný příznačně Adolf Loos 150. Jednotlivé díly nabídly sondy do Loosova promýšlení architektury i do jeho tvorby, věnovaly se novým objevům ve výzkumu jeho díla a přinesly také aktuální pohled na renovaci Loosových realizací. Cyklus, který se kvůli epidemiologickým opatřením uskutečnil formou živých přenosů na Facebooku, zahájila 14. října historička umění a architektury Jana Kořínková z Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Svůj příspěvek zaměřila na společenské a architektonické stopy Adolfa Loose v Brně a jeho okolí. Záznam přednášky je možné zhlédnout jak (zpětně) na facebookovém profilu, tak na youtubovém kanálu Pěstuj prostor.

Záznam přednášky

Rodina Adolfa Loose pocházela z okolí Brna, a tak se Jana Kořínková v úvodu přednášky věnovala právě Loosovým kořenům. Upozornila přitom na překvapivý fakt, že se na Moravě Loosovy realizace vůbec objevují. Loos měl problematický vztah se svou matkou (otec zemřel v období Loosova mládí) a do svého rodného kraje se nerad vracel. Veškeré jeho tamní počiny tak souvisely s působením jeho přítele podnikatele Viktora Bauera, majitele cukrovaru v Hrušovanech u Brna. Loos pro něj vypracoval návrh vily ředitele cukrovaru – první vily s plochou střechou na našem území, která v tomto ohledu o desetiletí předstihla realizace československých funkcionalistů. Budova byla během 20. století mnohokrát přestavována a dnes je bohužel v natolik zuboženém stavu, že se její loosovský charakter téměř vytratil. I na základě výzkumu, kterému se Jana Kořínková věnuje, se však v současnosti připravuje její rekonstrukce.

Jana Kořínková zmínila i objekt samotné cukerní rafinerie, k níž zmíněná hrušovanská vila patří. Rafinerie bývala připisována rovněž Loosovi, Kořínková nicméně upozornila, že na základě posledních poznatků autorem projektu rafinerie nebyl Loos, ale Karl Ernst Stephan z Drážďan. Podle Kořínkové naopak Loos mohl navrhnout budovu nádražní restaurace v Hrušovanech z roku 1915. Stavba nese prvky pro Loose charakteristické; tím klíčovým je opět plochá střecha. Při podrobnějším studiu objektu se objevují další detaily typické pro Loosovu tvorbu – například dřevěné obložení stěn či světlík nad schody.

Následně se Jana Kořínková věnovala Bauerovu zámečku, který se dnes nachází v areálu brněnského výstaviště. Viktor Bauer se do Brna přestěhoval v roce 1919, ve dvacátých letech pak pověřil Loose projektem rekonstrukce budovy. Loos patrně navrhl úpravu pěti salonů v patře a mramorového sálu a šatny v přízemí. Přestože mramorový sál nebyl nikdy dokončen, a navíc prošel nešťastnou rekonstrukcí (podle Kořínkové by bylo namístě jej „dekomunizovat“), je dnes nejlépe dochovanou místností zámečku. Zároveň nese množství loosovských prvků. Charakteristický je zejména symetrický rozvrh místnosti, obložení stěn ze zeleného mramoru cipollino s bílým žilkováním, vestavěný nábytek, obrazy, květináče nebo osvětlení. Výrazný je vlys s antickým motivem umístěný pod stropem. Loos ve svých interiérech uplatňoval vlysy tematicky. Zde pro místnost, kde se scházela společnost, použil vlys s tématem bakchanálií.

Nejdůkladněji Loos v zámečku vybavil pracovnu Viktora Bauera. Její podoba se však zachovala pouze na dobových fotografiích. Za „šokující“ označila Jana Kořínková vybavení ložnice. Místnost sice má charakteristickou loosovskou kompozici i spojení s nově zřízenou terasou, dekor však odpovídá stylu Ludvíka XVI. Na Loosovo působení v zámečku podle Kořínkové odkazuje i okno prolomené ze šatny do prostoru schodiště. Šlo pravděpodobně o náznak raumplanu.

V závěru svého příspěvku Jana Kořínková přiblížila osudy rodiny Viktora Bauera a jeho brněnského majetku. Zdůraznila zejména poválečnou konfiskaci části nábytku z Bauerova zámečku a jeho převezení do vily Stiassny – tehdy již vládní budovy – od Ernsta Wiesnera (1929).

V následné diskusi s Petrem Klímou z pořádajícího spolku Jana Kořínková uvedla, že brněnské dílo Adolfa Loose zná tamější odborná veřejnost, širší brněnské veřejnosti však zatím povědomí o něm chybí. U Bauerova zámečku je důvodem například nedostatek vůle připomínat neveselý příběh zabavení pozemků Viktora Bauera pro účely zemského výstaviště. Problém vily v Hrušovanech pak spočívá především v tom, že pod vrstvami novodobých přestaveb neznáme její původní dispozice a Loosovo působení je kvůli špatnému stavu budovy stěží rozeznatelné. Podle Kořínkové by bylo namístě Loosovu tvorbu na Moravě připomenout. Upozornila zároveň, že se v tomto směru již mnohé děje. Kromě nové stezky po stopách Loose v projektu Brněnský architektonický manuál (BAM) a tematických výstav připravených v roce 2020 hraje v současné době nejdůležitější roli obec Hrušovany, která odkoupila hrušovanskou vilu a připravuje její stavebně-historický průzkum. Současně hodlá ve spolupráci s krajem a odborníky vypracovat koncepci jejího využití (nová expozice by mohla kromě připomenutí Loosova působení oživit i paměť celého regionu). Následovat by měla architektonická soutěž.

Na závěr Jana Kořínková vyslovila přání, aby se výzkum Loosova díla dále rozšiřoval, a to i díky zapojení dalších badatelů. Pro sebe si jako jeden z cílů stanovila objevit nové konfiskáty Loosova nábytku, které se mohou nalézat ve sbírkách po celé republice.


Přednáška se konala za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, města Plzně, Plzeňského kraje, Státního fondu kultury a Nadace české architektury.